KE STAŽENÍ:

Přednášky-Audio-Video

 Zdravnet.cz

 

 

 

 

PŘEDNÁŠKY BEDŘICHA KOČÍHO O DUCHOVNÍ LÉČBĚ        4.
BEDŘICH KOČÍ
 

4. O NAŠEM POHLAVNÍM ŽIVOTĚ

 

Pokládám pohlavní život za jednu z nejdůležitějších složek našeho života vůbec. Zdravý, z čistých myšlenek vycházející, přirozený pohlavní život je základní podmínkou celkového zdraví každého člověka. Právě proto, že jsem měl za své praxe tolik příležitostí setkati se s tak častými a mnohdy velmi těžkými následky zneužívání pohlaví, věnuji této otázce samostatnou kapitolu.

Pohlavní pud, jakožto neoddělitelná, důležitá součást lidského života, vyžaduje v dnešní znemravnělé době mnohdy těžkých, úporných bojů a velkého přemáhání, aby se udržel v přirozených, jemu určených mezích. Jen silou vůle, především však vnitřní čistotou a pocitem studu podaří se usměrniti jej tak, aby jej nebylo zneužíváno, případně aby se jím člověk nedal strhnouti k úplným zvrácenostem.

Není to však vždy pouze nedostatek vůle a nadvláda rozumu, který svede člověka k nesprávnému životu pohlavnímu. Mnohdy je to pouhá nevědomost, nedostatek poučení o tom, jak těžce hřeší člověk na svém zdraví, zneužívá-li svého pohlaví.

Je beze sporu, že se této předůležité otázce věnuje stále jen nedostatečná pozornost a péče. V rodinách stydívá se o těchto věcech mluviti s dětmi i otec i matka, a to, co po této stránce poví dětem škola, jsou jen poznatky kusé, neúplné, které nepodávají jasného vysvětlení, takže více matou než poučují. Zpravidla povzbuzují ještě fantasii mládeže, která pak pracuje dále bez uzdy, nedostane-li se jí včasného upozornění na hrozné následky, které mívá zneužívání pohlaví.

Dětem je třeba nejen vysvětliti jim jasně posvátný úkol pohlavních orgánů, nýbrž současně také hned varovati je před zneužíváním jich. Jsem přesvědčen, že kdyby se tak skutečně dělo, s otevřeností a upřímností, dalo by se tím předejíti mnoha těžkým poruchám na zdraví, zejména u mladých lidí, kteří se z pouhé nevědomosti oddávají zhoubné neřesti onanie.

Mnohdy, a bývá to vinou rodičů samých, nastává u dětí předčasný vývin pohlavního pudu, takže některé děti již v útlém věku propadají onanii, která pak ničí celý jejich organismus. Velmi těžce projevuje se nedostatek poučení u mládeže hlavně v době puberty, kdy hlásí se u ní po prvé pohlavní pud. V té době mládež, poučována pouze důvěrnými kamarády i kamarádkami, propadá nejčastěji této neřesti, a to zcela bez své vlastní viny. Možno říci, že jsou to jen opravdu vzácné výjimky, zůstane-li mezi nimi někdo ušetřen tohoto zla.

Z vlastních zkušeností, které jsem za svého duchovního léčení nasbíral, mohu, žel, konstatovati, že z nemocných, kteří se u mne o léčení přihlásili, bylo dobrých 60% těch, u nichž příčina různých chorob spočívala právě v nesprávném životě pohlavním. Kdyby si těchto případů všimla statistika a zjistila si přesně pravý původ různých nemocí, jsem přesvědčen, že by procento mnou odhadované ještě zvýšila.

Zdálo se téměř neuvěřitelným, že by onanii mohlo propadnouti již malé děcko v útlém věku. A přece jsem měl případ, kdy bylo ke mně přineseno dvouleté děvčátko, následkem onanie téměř zblblé. Zjišťoval jsem příčinu stavu onoho děvčátka, a tu po rozmluvě s jeho matkou zjistil jsem, že zavinila to ona sama svým perversním pohlavním životem, kterému se oddávala i v době těhotenství. Protože stavy duše matčiny působí na duši dítěte, stalo se, že její děcko — dceruška, narodila se již s vyvinutým pudem pohlavním a zvláštním způsobem, ovšem že neuvědomělým se onanovala. To potom podlamovalo její schopnosti duševní i její tělesný růst.

Doporučil jsem, aby alespoň na čas bylo děcko odloučeno od matky, aby se zbavilo jejího vlivu, a po čtyřech nedělích úporné práce podařilo se mi dítě jakž takž zachrániti. Není pochyby o tom, že nešťastná matka přinesla si již z předcházejícího života sklony k nesprávnému pohlavnímu životu, a to odnášelo nejen její dítě, nýbrž i její okolí ostatní, na které neblaze působilo vyzařování jejího fluida, naplněného smyslnými vášněmi.

O tom přesvědčila mne chůva, která ke mně nosila nemocné děcko k léčení. Když přišla ke mně po třetí, zjistil jsem podle jejích očí, že i ona se onanuje. Zeptal jsem se jí přímo, proč to vlastně dělá, a tu ona přiznala hned, že skutečně i ona této neřesti propadla. Ujišťovala mne však, že dříve, než do této rodiny se dostala, než přišla do styku s nynější svou paní, byla úplně čistá a nikdy ji ani nenapadlo, aby sama se pohlavně ukájela.- Zde však, v tomto místě, jako když ji to posedne, a nemůže se tomu ubrániti.

Žel, tento zde uvedený případ není ojedinělým mezi těmi, které jsem na vlastní oči viděl. Byly to děti čtyř-, šesti-, osmileté, chlapci i děvčata, a mnohé z nich měly vzezření vyžilých starců. Trpěly nechutenstvím, nespavostí, zeslabením srdce i plic, neobyčejnou bledostí pleti, nervosou, krom jiných závažných příznaků vážného onemocnění. A když jsem upozornil matku, čím si její děcko způsobuje tento chorobný stav, tu zpravidla div se každá z nich na mne nevrhla, co že si to o jejich rodině dovoluji mysliti. Mnohé z nich byly i docela hrubé na mne za to, že jsem jim pověděl upřímně, v čem spočívá pravá příčina všeho a upozornil je na neřest, které jejich děti propadly.

Mluvil-li jsem však s takovými dětmi sám, tak důvěrně mezi čtyřma očima a čistě, jak se s dětmi o takových věcech mluviti musí, tu mi samy potvrdily správnost mé domněnky. Této příležitosti využil jsem pak vždy k tomu, abych každé děcko poučil o tom, jak si tím ničí své zdraví, jakého hříchu se dopouštějí, a na konec vyžádal jsem si rukoudáním od nich slib, že již nic podobného vícekráte nebudou prováděti. Když mi děcko na potvrzení slibu podalo ruku, upozornil jsem je, že tento slib platí jednou pro vždy, že jej tedy nesmí nikdy porušiti. A kdyby je to někdy svádělo opět k tomu, aby si jen vzpomněly na toho strýčka, kterému rukoudáním slíbily, že to již vícekráte nebudou dělati.

Jednou telefonoval mi velmi zámožný advokát, že má schovanku, kterou přijali za vlastní a která je nyní nemocná. Sjezdili s ní již půl Evropy, po všech kapacitách lékařského světa chodili, ale nikdo nemůže nalézti příčinu jejího chřadnutí. Děvčátko nejí, nespí, je neklidné, nervosní a zřejmě chřadne. Žádal mne, zda bych se nemohl pokusiti ještě já o její záchranu.

Toto děvčátko přišlo ke mně se svojí vychovatelkou. Hned v prvém okamžiku, jak jsem se mu podíval do očí, poznal jsem okamžitě, že děvčátko propadlo onanii, třebaže bylo teprve šestileté. Zeptal jsem se, zda si někdy dole prstíčkem nehraje — a ona docela čistě, nevinně jako andělíček přiznala, že ano. Že prý jí to tam svědívá a proto že se namáhá tomuto svědění zabrániti.

Pověděl jsem jí totéž, co zpravidla v takových případech dětem povídám, vyložil jsem jí, že v tom leží pravá příčina proč nespí, proč jí nechutná jíst, proč je stále tak unavená, a že to již dále nesmí dělati, chce-li se opravdu uzdraviti. Odpověděla mi velmi roztomile, že jí ještě nikdy nikdo neřekl, že jí to škodí, a teď když to ode mne slyšela, že to již nebude dělat a bude hodná. I ona slíbila mi rukoudáním, že se slibu svému nikdy nezpronevěří, a pak teprve začal jsem s léčením.

Prozářil jsem ji duchovní silou a posílenou poslal domů. Byl to malý zázrak, který se s tímto dítětem stal. Dříve, při svém nechutenství musilo být přímo nuceno, aby alespoň něco málo snědlo, a nyní mělo takový hlad, že snědlo hned tři krajíce chleba s máslem, v noci klidně spalo, takže bylo jako znovuzrozené. Netrvalo dlouho a zrůžovělé tvářičky děvčátka prozrazovaly dokonalý návrat zdraví, o něž se v dětské nevědomosti samo připravovalo.

Chápu, že rodiče, kteří ani netuší, ba naopak pokládají za naprosto nemožné, že by děcko již v útlém věku mohlo propadnouti onanii, nemluví s ním o zhoubných účincích této neřesti. Co však naprosto nechápu je fakt, že o těchto velmi důležitých věcech nepromluví ani matky se svými dospívajícími dcerami, u nichž prvně se objevivší perioda, hlásící jejich pohlavní vyspělost, přímo žádá o to, aby byly ádně poučeny. V této chvíli je nejvýš nutno, aby dívce byla zdůrazněna nutnost zachování si vnitřní čistoty, čistoty pohlavního života a chránění si panenství jako nejposvátnějšího stavu dívčích let.

Stejně nutné a nezbytné jest poučiti po této stránce i dospívající hochy, neboť i u nich pohlavní vyspíván přmo svádí k onanii. Nejsou-li řádně poučeni, škodí těžce svému zdraví, a to právě v době, kdy ke svému vývoji potřebují nejvíce sil fysických i duševních.

Z mnoha případů, které jsem po této stránce poznal, uvedu alespoň tento:

Přišla ke mně kandidátka německého učitelského ústavu, která náhle uprostřed studií nemohla dále. Stala se silně nervosní, v pravé tváři objevilo se zvláštní, velmi nepříjemné cukání, a k tomu celková ochablost fysick���� znemožňovala jí další studium. Hned v prvém okamžiku, jak ke mně vstoupila, poznal jsem na jejích očích, že celá její nervová i fysická indisposice má svůj původ v onanii. Řekl jsem jí přímo: Vy se dráždíte, abyste sama ukájela svůj pohlavní pud.

»Ano« — řekla mi docela klidně a čistě — »ale já nevěděla, že mně to nějak škodí. Nikdy mne ani nenapadlo, že by moje onemocnění mohlo být s tím v nějaké souvislosti.«

Vyložil jsem jí, jak ohromně se mýlí, jak nesprávně pohlíží sama na své tělo, které má být opravdovým chrámem Božím. Proto jest naší první povinností tento chrám Boží udržovati v naprosté čistotě. Žena jest pak tolikanásobným chrámem Božím, kolik duší Bůh jí svěří jako matce, aby je ve svých dětech přivedla na svět. Právě pohlavní orgány jsou nejposvátnějšími orgány, které Bůh nám svěřil, neboť v nich tvoří se nový život, který dává čekajícím duším příležitost vtěliti se k novému životu, aby se mohly na tomto světě zdokonaliti. Tak stává se žena vlastně spolutvůrcem na vývoji stvoření, a proto každé zneužití pohlavního orgánu je těžkým hříchem proti zákonu Božímu a dle toho se také trestá.

Tato mladá dívka, s duší naprosto čistou, přijala mé výklady s radostí a vděčně děkovala mi za to, co jsem jí pověděl. Ještě nikdy neslyšela prý tak krásně a čistě hovořiti o pohlavním životě, a litovala, že s ní o těchto věcech nepromluvila její maminka. Kdyby jí byla řádně poučila, zejména ve chvíli, kdy se s ní loučila a posílala ji do Prahy na studie, byla by ji tím jistě uchránila od tohoto utrpení, které si přivodila jen svou nevědomostí. Sama vzpomněla přitom na celou spoustu mladých, podobně nevědomých mladých lidí, zejména dívek, která si tímto způsobem ničí zdraví.

Měl jsem sám radost z toho, jak se mi podařilo přesvědčiti ji o nesprávném způsobu jejího života, protože jsem v tom spatřoval zároveň záruku, že se tato dívka k dřívější své neřesti již nevrátí. Proto také mé léčení mohlo se setkati se zdarem a v krátké době zmizely všechny obtíže, i trapné cukání v obličeji a dívka byla úplně zdráva, takže mohla pokračovati znovu ve svých studiích.

Rodiče i učitelé měli by si všímati dětí a jejich vzezření, a poznali by ihned, kdo z jejich dětí neb svěřenců propadl již onanii. Nejlépe prozradí to oči, neboť dolejší klapky bývají zašedlé nebo i zamodralé, a okraje klapek jako oteklé nebo vodou nalité. Jsou-li okraje klapek zvlášť jako skleněné, bývá to hned po činu. V takové chvíli právě je zapotřebí, aby rodiče nebo i učitel, jakmile tyto příznaky zjistí, vzali si děcko stranou a vlídně, laskavě mu domluvili. Takovému dítěti musí někdo říci, jakého těžkého hříchu se tím dopouští a zároveň i varovati je před dalším opakováním tohoto nepěkného skutku, kterým tolik škodí svému zdraví. Nikdy však dítě nesmí býti za to bito nebo jinak trestáno, vždyť ono za to ani nemůže. Dost možné, že jste tím vinni vy, rodiče, že vaše děcko této neřesti propadlo. Proto v prvé řadě vy sami žijte čistým pohlavním životem, buďte dětem příkladem, a všímejte si více dětí, abyste nebyli pak překvapeni celou řadou nemocí, které se ze zneužívání pohlavních orgánů vyvinou.

A co se děje později, když děti opustí školu a obě pohlaví stýkají se společně? Na příklad při tanci a jiných podobných zábavách.

Člověku je až úzko z toho, jak svobodná děvčata zcela beze studu, ba často docela cynicky se přiznávají k nedovoleným stykům s mládenci. Když se pak dostavují různé choroby, se kterými pak ke mně přicházejí, a já je varuji před dalším životem v podobné neukázněnosti a radím ke střídmosti, tu bývá až trapno poslouchati odpovědi, jakých se mi v podobných případech dostává. Nejčastěji slyšívám: »Co tomu řekne můj mládenec? Mám známost, musím být k disposici, jak bych si ho jinak udržela?« — To se člověk přímo otřese nad dnešní morálkou mladých lidí!

Je pochopitelné, že se tento způsob života svobodných odráží i těžce od opravdového života manželského a sňatky také dle toho vypadají. Sňatek, nejsvětější svazek dvou milujících se lidí, který je posvěcen právě proto, aby v čistém manželském životě tvořily se v lásce a harmonii nové životy, je dnes zaměňován za docela prostou prostituci. Nehledá se zde duše s duší, aby každá našla svou, Bohem jí určenou druhou polovinu a s ní utvořila ucelenou jednotu. Je to jako na dvě poloviny rozdělená koule, a každý má tuto druhou polovinu, k němu dokonale přiléhající, opravdu hledati. Hledá-li duši, ne pouze tělo, pak snadno najde tu, která k němu náleží, utvoří nedělitelnou kouli, která se pak v jednotě a harmonii kutálí spokojeně a šťastně životem.

Dnes ale musil by člověk mnoho a mnoho světa projíti a do mnoha rodinných kruhů nahlédnouti, než by našel takto opravdu nerozlučně spojené, k sobě náležející lidi. To proto, že se dnes při uzavírání sňatku přemýšlí o všem ostatním víc, než o duševní shodě. Hledá se buď majetek nebo krásná tvář, tělesné vnady, nebo jen dobré zaopatření. Tím dává se manželství docela jiný význam, než mu skutečně náleží, tím také manželství vzdaluje se od svých vlastních úkolů a povinností sloužiti Bohu Tvůrci.

Za těchto podmínek uzavřené manželství je jako nerovná koule, jejíž poloviny k sobě nepřiléhají, a proto při kutálení životem narážejí neustále na hrany nerovnosti. Není pak ani jinak možno, a při nějakém větším nárazu, který by dokonale spojené poloviny přečkaly, nerovné díly se od sebe odloučí a manželé se rozejdou.

Ještě horší jsou však takoví mladí lidé, kteří se domnívají, že manželství je dovoleným prostředkem k nejožehavějšímu způsobu ukájení pohlavních vášní, a žel nemyslí jinak ani při vytvoření nového života. To nazval bych pravým jménem: to je prostá, obyčejná prostituce, která je pod důstojnost člověka. Strhuje jej níže než zvíře.

V dnešní společnosti, kde zahnízdila se poživačnost až do nemožnosti, objevila se ještě jedna horší neřest, která stojí značně mnoho životů, a to životů nejen matek, nýbrž i dětí. Mnohé ženy pokládají za hotové neštěstí, když se jim při ukájení vášně stane, že otěhotní. Pokládají to za největší neštěstí, které je mohlo potkati. Dítě zbaví je jejich pohodlí a volnosti, bude vyžadovati péče a finančních obětí, a to přece nebylo účelem jejich sňatku, to nebylo v programu jejich manželství. A výsledek tohoto zvráceného, sobeckého uvažování jest pak, že se žena zbavuje svého plodu.

Mohl bych vypravovati celý román o tom, jak těžké následky mívá toto nezodpovědné zbavování se plodu, kterým se žena tak ostře staví proti vůli Boží. Za dvacettři léta svého léčení viděl jsem a slyšel o tom z úst samotných žen tolik, že bych mohl jen tomuto tématu věnovati celou knihu.

Po stránce tělesné zanechávají potraty na orgánech ženských mnoho nebezpečných stop a bývají příčinou mnoha těžkých onemocnění. Bývají to různé záněty, nádory, rakovina, bělotoky a jiné, vysilující, úmorné choroby. A přece všechny tyto těžké následky, které ženy zpravidla čekávají, nezmenšují počet potratů a neodstrašují ostatní ženy, aby tohoto vraždění dětí ve velkém konečně zanechaly.

Z duchovního stanoviska jeví se však věc ještě daleko hůře. Vždyť na návrat na tento svět čeká tolik duší, které ke svému zdokonalení potřebují nového vtělení. Přicházejí z vůle Boží tam, kde vznikl v lůně matčině nový plod a čekají, až dospěje ve svém vývoji natolik, aby se mohly do něho vtěliti. Tato chvíle nadchází v polovině ženina těhotenství, a čekající duše vtěluje se do ženina plodu, aby použila jej k výstavbě svého budoucího těla. Zbaví-li se matka plodu, nejen že tím zavraždila člověka a dopustila se tím jednoho z nejtěžších hříchů, nýbrž zbavila tím proti vůli Boží jím určenou duši potřebného vývoje. Tato duše neodchází však z těla matčina. Žena odstranila pouze fysické tělo kdežto duše je k ní mnohdy připoutána jako k předurčené dárkyni nového života. A co všechno mohou takové duše, připoutané svým astrálním tělem k fysickému tělu matčinu způsobiti, poznal jsem z vlastní zkušenosti. Byly to mnohdy případy neuvěřitelné, a rozhodně nepochopitelné pro toho, kdo by chtěl příčiny podobných onemocnění a těžkých poruch zdraví hledati jinde, než v porušení zákonů Božích, ve světě duchovním.

Uvedu zde alespoň jeden příklad:

Byl jsem telegraficky volán na venek k choti jednoho úředníka, která prý umírá a ještě v poslední chvíli by si přála, abych přijel ji léčiti. Při své velké zaměstnanosti těžko se odhodlávám jezditi k jednotlivým pacientům, ale tentokráte mne cosi nutkalo, abych přání tomuto vyhověl a jel. Na stanici očekával mne manžel nemocné, která měla těžkou srdeční vadu, takže ošetřující lékař upozorňoval již na to, že konec může nastati ve dvou, třech dnech.

Vešel jsem do jejich bytu, otevřel dveře do pokoje, kde v levém koutě na posteli ležela nemocná. Jak mne spatřila, usmála se na mne vesele, a já v odpověď spustil jsem hned na ni jako v žertu:

»Co vy, lenochu jeden! Takový krásný den, manžel a dvě děti čekají, abyste jim posloužila a o ně se starala, a vy si tady klidně ležíte!«

Tato pobídka postačila, že žena skutečně vstala a šla mi naproti.

»Vy byste vzkřísil i mrtvolu« — řekla mi v odpověď.

Ptal jsem se, co jí chybí. Stěžovala si na srdce — to prý je všeho příčinou. Slyšela prý také lékaře, který ji prorokoval tři dny života. Léčil jsem ji, a skutečně ulevilo se jí tak, že již víc nelehla, a za několik dnů nato psal mi její muž, že opět vesele obstarává svoji domácnost.

Asi po dvou měsících psal mi však její muž znovu, abych ihned přijel, že je s jeho ženou opět moc špatně. Tentokráte prý je to od jater a lékař jen injekcemi udržuje ji při životě. V té době nemohl jsem jeti k nim a vyžádal jsem si pouze fotografii, abych mohl léčiti na dálku. Poznal jsem, že pravou příčinou nemoci je ovládnutí, nikoliv příčina fysiologická. I toto léčení na dálku působilo na ženu tak, že se brzy vzpamatovala a byla znovu zdráva.

Za další dva měsíce měl jsem tu nový spěšný dopis od jejího muže. Znovu psal o ženě na smrtelné posteli, tentokráte její nemoc byla původu ledvinového. Lékař je prý jejím případem velmi nešťastný, protože se obává, že chorobu tuto vyvolal svými injekcemi. Ledviny přestaly vůbec pracovati, nemocná dostala vodu, a nebezpečí smrti bylo velmi blízké.

Věděl jsem okamžitě, že si lékař dělá zbytečné starosti, protože se ničím neprovinil. Používal léku podle nejlepšího lékařského svědomí, a nemohl dojista toto smrtelné onemocnění zaviniti lékem již vyzkoušeným. Tentokráte jsem se k nemocné vydal sám. Ve chvíli, kdy jsem vystupoval z vlaku, soustředil jsem se, a tu zaslechl jsem z duchovna hlas, který mi pravil:

Zeptej se oné ženy, zač vlastně trpí? Zeptej se jí, čím se provinila?

Proto také domluvil jsem se s chotěm nemocné, aby nás nechal na chvíli o samotě, a než jsem začal s léčením, pověděl jsem jí, co jsem jí říci chtěl.

»Vaše choroba, milá paní, která se stále ve vašem těle stěhuje a ohrožuje jednou srdce, po druhé játra, pak opět ledviny, není chorobou fysiologického původu. Všechny tyto choroby, které jsou stálým nebezpečím pro váš život, mají svou příčinu v něčem docela jiném. Nic na světě neděje se bez příčiny, nic na světě neděje se bez vůle Boží. Chcete-li býti zdráva, musíte přemýšleti o tom, čím jste si tuto chorobu přivodila, čím jste si ji zasloužila.«

Při těchto slovech se paní dala do pláče a řekla, že sama ví, čím si svou nemoc způsobila.

Nežádal jsem od ní, aby se mi svěřila. Nechtěl jsem býti jejím zpovědníkem, jemuž by se vyznala ze svého provinění. Stačí, že si uvědomila své provinění, že svého skutku lituje a vynasnaží se v budoucnu podobných činů se varovati a pokud je v jejích silách, vše napraviti. Postačí úplně taková naše, vnitřní zpověď, v níž si uvědomíme, čím jsme zhřešili. Jen v upřímné lítosti a pokání můžeme se dočkati odpuštění a s ním i uzdravení.

Žena však přece jen chtěla se mně svěřiti, že prý se jí jistě uleví. Přiznala se, že i ona, podobně jako mnoho jiných nerozumných žen dala si pomoci. Viděla prý tu již dvě děti, představila si všechny starosti a nepříjemnosti, které by přibyly s příchodem třetího, a proto se rozhodla těhotenství přerušiti.

Vyložil jsem jí, jak těžkého hříchu se dopustila, že její onemocnění způsobuje u ní se stále zdržující duše, které znemožnila přístup na svět, a proto, chce-li býti nadále zdráva, chce-li nadále užívati styků se svým mužem, že nezbytně musí dáti oné duši příležitost, aby se u ní konečně vtělila. Pak bude jistě zbavena všech trampot a nemocí a bude jí dobře.

Pak teprve začal jsem s léčením. Prozářil jsem ledviny, plexus solaris i plexus cervikus, které při ovládnutí jsou velmi důležité, a rozloučil jsem se s ní. Krátce nato obdržel jsem dopis, který mi potvrzoval, že žena je opět úplně zdráva.

Při plném zdraví udržela se déle než rok. Ale zdálo se, že neposlechla mé rady a nesnažila se odčiniti dřívější svůj hřích tím, že by dala u ní čekající duši příležitost ke vtělení. Po celý rok chránila ji Láska Boží před následky hříchu a čekala, nezapomene-li splniti slib, který před svým uzdravením k odčinění svého hříchu vyslovila. Pak se znovu těžce roznemohla a náhle zemřela.

To je jen malá ukázka toho, co si přivodí ženy, které se násilím zbavují svých plodů.

Vy ženy, Bohem určené k posvátnému úkolu mateřství, rozpomeňte se na svou důstojnost. Neprodávejte svého těla za své zaopatření, neprodávejte svého těla za možnost zábav a různých pochybných požitků, a neklesejte nikdy na úroveň vrahů lidských životů jen proto, abyste žily domněle pohodlnějším životem! Dárce všeho, co máme i všeho čeho užíváme, náš nejlaskavější Bůh, dal nám také zákony, které musíme zachovávati, abychom mohli žíti šťastni, spokojeni a zdrávi.

Nevstupujte do manželství jen pro ukájení svých pohlavních chtíčů! Nezapírejte v sobě obraz Boží! Snažte se vždy nalézti duši tak ušlechtilou, která by byla schopna i hodna čistého spojení z opravdové lásky. V tomto spojen, posvěceném opravdovou lskou, které i Bůh požehnává, budete hrdé na své mateřství.

Přibéete-li ke svým rozhodnutím trochu více zodpovědnosti a budete-li se dle toho řditi, pak rozhodně nebudou tu existovati dnes takřka již zevšednělá manželství na výpověď, manželství čtrnáctidenní nebo dvouměsíční, po nichž se manželé k sobě nikterak nenáležející a navzájem si neodpovídající opět rozcházejí, aby páchali jinde hřchy nové.

Jak mžete chtíti, aby vám Bůh požehnával, a sypal v������m do klína dary pro vás připravené, přestupujete-li neustále Jeho zákony? Buďte vždy pamětlivi slov Ježíšových:

»Blahoslavení čistého srdce, neboť oni Boha viděti budou.«

 

Nahoru

 

Další:

 0      1           4     5        7     8     9     10     11