KE STAŽENÍ:

Přednášky-Audio-Video

 Zdravnet.cz

 

 

 

 

PŘEDNÁŠKY BEDŘICHA KOČÍHO O DUCHOVNÍ LÉČBĚ        5.
BEDŘICH KOČÍ
 

5. DVĚ PŘEDNÁŠKY PRONESENÉ V ŽENEVĚ

 

Société ďEtudes psychiques de Genéve.

(Společnost pro psychická studia v Ženevě) Schůze z 24. a 26. ledna 1931.

Přednášky B. Kočího z Prahy na thema:

»O duchovní léčbě«.

 

Boží mír a klid budiž mezi námi!

 

Abychom dobře pochopili duchovní léčbu, musíme nejdříve věděti, z čeho jsme utvořeni.

Jsme duch a máme duši a tělo. Náš duch jest naše já. Duch prostřednictvím duše je spojen s naším tělem.

Tělo hmotné či viditelné jest vlastně jen zdánlivou hmotou, jest prostupné, a jak věda dokazuje, skládá se u dospělého člověka asi ze 64 miliard buněk. Každá z těchto buněk jest samostatná a každá má svůj úkol v našem organismu přesně vymezený a vyvíjí svou činnost dle přesně stanovených zákonů, na které naše bytost, t. j. naše duchovní já, nemá přímého vlivu.

Věda došla k přesvědčení, že každá z těch asi 64 miliard buněk složena je z několika tisíc atomů a každý atom z několika tisíc elektronů a protonů. Elektrony tvoří s protony jakousi malou planetární soustavu, v níž elektrony obíhají kolem protonů jako planety kolem slunce a jsou poháněny magneticko-elektrickou energií z etheru.

Tímto pohybem tvoří zdánlivou neprůhlednou hmotu. Jsou tedy tyto, pouhým okem neviditelné částečky odděleny od sebe prázdným prostorem prostupným, a přece jejich celek činí dojem kompaktní hmoty.

Tyto elektrony a protony nejsou ve skutečnosti také ještě posledními, nejmenšími částečkami, nýbrž jsou to jen nejmenší viditelné částečky vědou objevené, které jsou utvořeny z nejjemnější látky — z etheru. Kdybychom mohli sledovati jejich vývoj, došli bychom k poznání, že všechna energie, naše tělo ovládající, jest také původu duchovního, a že celé naše tělo je duchovní neb duševní podstaty. Jinými slovy, jest to po astrálním těle, které jen jasnovidci mohou viděti, nejhrubší tělo naší duše, kterým se naše duchovní já v nynější své duchovní úrovni může projevovati a svým životem na zemi a sbíráním zkušeností se zušlechťovati a zdokonalovati.

Abychom pochopili, jak je to možné, že toto astrální tělo jest pro nás viditelné, musíme si za příklad vzít právě onen rychlý pohyb elektronů kolem protonů.

Vysvětleme si to analogickým příkladem. Použijme k tomu obyčejného kola s tenkými loukotěmi a umístěme je na nějakém kolíku vodorovně. Je-li kolo v klidu, vidíme v rámci kola loukotě a mezi nimi veliké prázdné prostory. Vyhodíme-li nad kolem míč, propadne nám mezi loukotěmi na zem. Roztočíme-li však kolo, tu v rychlosti jeho otáčení zmizí našemu oku prázdné prostory mezi loukotěmi, a objeví se nám zdánlivě plná plocha.

Chceme-li se pak přesvědčiti, zda nás zdání neklame, a vyhodíme znovu míč nad kolem, odrazí se tento od zdánlivě plné plochy a nepropadne jako dříve prázdnými mezerami.

Tak jest tomu i s těmi elektrony a protony v našem těle, které následkem svého rychlého pohybu činí dojem pevné hmoty.

Podobně jako led, voda a pára jsou téže podstaty, jen v různém stavu hutnosti.

Jak již bylo řečeno, naše duchovní já ovládá své viditelné tělo stupnicí těl, z nichž nejbližší pozemskému tělu jest pro nás tělo astrální. Slouží jako most duchu pro ovládání pozemského těla. Protože v astrálním těle jsou všechny pocity, které pak naše nervy přenášejí na tělo, jako pocity různých bolestí, nemocí a mnoha jiných utrpení, jež mají svůj vznik v mravní poruše našeho duchovního »já«.

Tím, že naše astrální tělo jest spojnicí ducha k tělu fysickému, můžeme si uvědomovati svou pozemskou existenci a vnímati různé vlivy, které mnohdy způsobují i nepříznivé změny v našem organismu. Je-li astrální tělo odpoutáno od těla fysického, necítí toto žadných bolestí. Proto vlastně lékaři, uspávající nemocného před operací narkosou, nečiní nic jiného, než že tělo astrální odstraňují z těla nemocného, aby toto stalo se necitlivým k bolestem, které by jinak nemocný musil při operaci protrpěti.

Páni lékaři sice tvrdí, že žádné astrální tělo neexistuje. Nemohou však vysvětliti, proč nemocný, jemuž byl amputován některý úd, cítívá v místech, kde tento úd dříve byl, někdy ještě bolesti.

Tak stalo se v jedné velké nemocnici, že amputovali nohu jednomu nemocnému, a lékař nařídil, aby tato noha byla vložena do rakve k jedné mrtvole. V okamžiku, kdy se tak stalo ve sklepě nemocnice, začal nemocný naříkati, že mu někdo prorazil hřebem palec u amputované nohy, a že mu to působí veliké bolesti. Naříkal i po uklidňování a domluvách lékaře, že přece nemůže cítiti bolestí v noze, které již nemá.

Všichni ústavní lékaři přišli se podívati na tohoto zvláštního nemocného, který pociťuje bolesti v údu mu odňatém, neboť nevěděli ničeho o astrálním těle a trvání jeho citlivosti i tehdy, když fysickému tělu byla odňata některá z jeho částí. Netušili, že v amputované noze po jejím odříznutí trvá ještě po 3,5 dne život z těla etherického, v kteréžto době je tělo toto spojeno ještě s tělem astrálním. Konečně přišel jeden lékař, který se zabýval vědami okultními a vyšetřil, co se stalo s amputovanou nohou. Když se mu dostalo informací, požádal své kolegy, aby šli s ním do sklepa, kde byla ona rakev. Dal ji otevříti, a když sluha zvedal její víko, uviděli, že na něm visí noha nemocného, jejíž palec proboden byl hřebíkem, kterým bylo víko přibito. Jakmile vyňali tento hřebík z nohy, bolest nemocného přestala.

Jiný příklad: Ve stanici Z. v Čechách je portýr, kterému byla za války amputována noha, v níž míval revmatické bolesti, které pociťoval zvláště intensivně při změně počasí.

Zajímavé jest, že i nyní při každé změně počasí pociťuje člověk ten bolesti v kloubech nohy, které vlastně již nemá. Příčinou toho jest, že mu sice odňali nohu fysickou, ale tělo astrální zůstalo nezkrácené, a protože jen v tomto těle jest citelnost, zůstává nezměněno i stálé sídlo bolesti.

Byl jsem jednou zavolán na Moravě v městě H. k nemocnému, který si naříkal na velké bolesti v pravé ruce, které vlastně již neměl. Naříkal si, že prsty u ruky, před časem mu amputované, násilně se svírají a nehty zarážejí se do dlaně a to že mu působí bolesti. Aby mi naznačil, kde ho to bolí, ukázal mi na prázdné místo, kde bylo lze tušiti odňatou ruku. Prozařoval jsem mu, silou z dlaní mi vyzařující, celou jeho paži od shora až dolů, až k místu, kde měl před amputací prsty a dlaň, a když jsem se dostal až na konec neviditelné ruky, děkoval mi a řekl, že jeho bolesti zmizely.

Každý z nás může se přesvědčiti o tom, že bolesti naše mají sídlo v těle astrálním a nikoli v těle fysickém.

Při spánku jest naše astrální tělo více či méně uvolněno od těla fysického. Citlivost na vnější podněty těla jest pak přiměřeně snížena, odpovídajíc stupni onoho uvolnění.

Připomněl jsem toto vše proto, abyste pochopili, jaký význam má pro nás a náš život naše astrální tělo, a abyste si uvědomili, že naše bolesti i nemoci mohou mít původ v naší duchovní bytosti.

Jsou to pak mravní poruchy našeho já, tedy důsledek našich morálních chyb. Nejdříve musí býti naše duchovní já poskvrněno našimi, tak zvanými hříchy, t. j. sobectvím, neláskou, hněvem, pomstychtivostí, závistí, nenávistí, lakomstvím, mravní nečistotou, smyslností, hrubostí, nepoctivostí, lží, atd., čímž se duše dostává do disharmonie s Duchem, čili do nesouladu se zákony Božími. Z této vzniká pak také disharmonie v našem těle fysickém, jejímž projevem může být i nemoc.

Chce-li někdo býti zdráv, musí žíti čistý a láskyplný život, a musí býti neustále v souzvuku se Stvořením.

A ochuravíme-li, nemáme naříkati na Boha, že nás trestá, a snad dokonce nespravedlivě, nýbrž máme si uvědomiti, že Bůh jest Nejvyšší Láska, která netrestá, ale my sami trestáme se svým překračováním zákonů Božích, a tím vyvoláváme svá utrpení.

Utrpení pak přicházejí na nás jen proto, aby nás upozornila, že jsme v něčem nejednali správně, nebo že jsme někomu ublížili, a je na nás, abychom předevím přemýšleli o tom, čím jsme si své utrpení přivodili.

Odhodlejme se tedy k vnitřní zpovědi, zpytujme své svědomí, a dojdeme-li k poznání své chyby, sname se ji napraviti.

V případě našeho špatného skutku litujme tohoto jednání a slibme si, že se v budoucnu podobných činů vystříháme. Po takovém poznání mizí obyčejně naše utrpení v nejkratší době.

To Láska Boží působila ve vás, očistila vaše duchovní já, a tím zmizela i bolest z těla astrálního.

Lékařská věda dosud jen v málo p��ípadech všímá si tohoto původu nemoci, a také jen m��lokterý lékař věří v existenci duše, duchovního našeho já, tím méně jich věří v existenci astrálního těla.

Ač věda lékařská je dnes na vysokém stupni, obírá se přece jen tak zv. hmotným tělem, které zná do nejmenších podrobností a může proto spoustu nemocí léčiti s úspěchem. Přes to na tisíce nemocí zůstává lékařům záhadou a mnohé z nich nedovedou léčiti vůbec.

Příčinou toho jest, že věda lékařská neobírá se dosud psychickými příčinami chorob lidských, ač i v tomto oboru pracuje již s úspěchem několik lékařů. U ns je to MUDr. Ct. Bezděk, v Německu MUDr. Liek v Danzigu, a vydali již také o svých zkušenostech zajímavá díla.

Přicházíme nyní k otázce: co je vlastně duchovní léčba?

Duchovní léčba je jakési očišťování našeho duchovního já, jež se vrací ze špatné cesty a dostává se do souzvuku s Duchem (s Boží Vůlí).

Tak léčil Ježíš Kristus, který vyžadoval vždy od nemocného víry, že může býti Jím uzdraven. Proto Jeho otázka: »Věříš, že tě mohu uzdraviti?« Nemocný odpověděl: »Ano!« A tímto projevem víry v moc Ježíše otevřel své duchovní já, aby do něho mohla vstoupiti Láska Boží, ona Síla vše v život uvádějící, vše při životě udržující a všechny choroby uzdravující.

Ježíš poznav, že duchovní já jest vírou otevřeno a připraveno přijmouti nejvyšší projev Lásky, Svým božským Duchem očistil duchovní bytost nemocného od všech následků hříchů.

Vliv tohoto očištění projevil se ihned pomocí astrálního těla na těle fysickém a nemocný byl uzdraven.

Pak Ježíš řekl: »Víra tvá tě uzdravila, jdi a nehřeš více!«

Pamatujte si tato slova: nehřeš více! Jejich smysl jest: Nechceš-li býti znovu nemocen, žij tak, aby ses nedopouštěl starých chyb ani nových přestupků proti zákonům Božím, které by tě uvedly opět do nových utrpení.

Nikdo na světě nemůže být tak dokonalý, jako Kristus — Syn Boží, a přece máme v sobě vědomě nositi odkaz Krista — onu nejvyšší Lásku Boží, a přitom věřiti v Jeho velikou Moc.

A třebaže já sám necítím se dokonalým, jsem hříšník stejně jako vy, přece jen pevně a opravdově věřím ve svatá slova Ježíšova: »Kdo ve mne uvěří a za mnou půjde, bude konati tytéž skutky, jako Já, ba nad to ještě větší, neboť Já jdu k Otci.«

Já sám ze sebe nemohu také nic učiniti, ale věřím, že Ježíš může i dnes uzdravovati jako tehdy, poprosíme-li jej pokorně o to. Věřím také ve všemohoucnost Boží, a ve slova Ježíšova: »Ne já, ale Otec ve mně přebývaje, skutky činí.«

Proto také, přijde-li nemocný ke mně, snažím se intuitivně poznati příčinu jeho nemoci, stanovím diagnosu, poučím nemocného, co má dělati, a snažím se probuditi v něm víru v Boha a v moc Ježíše Krista, a pak teprve vkládám ruce své na nemocného. Při tom prosím Pána, aby odpustil nemocnému všechny jeho poklesky a uzdravil jej. Je-li má prosba vyslyšena, začne mi z dlaní vyzařovati ona zvláštní síla elektromagnetická, kterou nemocný přijímá jako zvláštní teplo. Sensitivnější nemocní pociťují při tom i chvění a proudění jako elektrického proudu.

Tato síla je projevem nejvyšší Lásky Boží, a zaslouží-li si nemocný, aby byl uzdraven, a hlavně věří-li, že touto silou může býti uzdraven, pak se jistě uzdraví.

Jsou-li nemocní postiženi zádumčivostí, zoufalostí nebo smutkem, odcházejí ode mne potěšeni a s novými nadějemi do života.

Na otázku, které nemoci lze tímto duchovním způsobem léčiti, odpovídám: Není žádné choroby na světě, která by se nedala odstraniti, t. j. vyléčiti cestou duchovní, ale ne každý člověk je schopen toto léčení přijmouti. Někde chybí k tomu potřebná víra, jinde je překážkou těžká karma (osud), která se někdy nedá, někdy nesmí měniti.

Za své praxe naučil jsem se rozeznávati čtyři skupiny nemocí, o kterých chci vám něco pověděti.

 

Nejdříve se zmíním

o nemocech karmických.

To jsou nemoci, které si člověk zavinil většinou ve svých dřívějších životech špatnými skutky, které si v předcházejícím životě utrpením neodpykal, ani svými dobrými a láskyplnými skutky neodčinil.

Sem patří na příklad od narození slepí, většina hluchoněmých, hrbatí, různí mrzáci od narození a mnoho jiných vad, které duchovní já na sebe bere, aby těžký nějaký hřích svůj, nebo špatný život předcházející tím odčinila a nezdržovala se již ve svém vývoji.

Když jsem jednou o těchto věcech přednášel ve D. K., a zmínil se o těchto následcích karmy, povstal mezi posluchači jeden učitel a řekl: »Bratře, zamlouvá se mi vše, co říkáš. Všechno dobře chápu, ale to, co tvrdíš o nemocech karmických, nemohu dobře přijmouti, a prosím o bližší vysvětlení.« V té chvíli povstala v druhé lavici nějaká žena, která byla mediem, jež ocitlo se právě v transu a pravila:

»To, co prohlásil zde Kočí, je úplná pravda. Důkazem toho jest má sousedka, která jest od narození slepá. Řeknu vám, čím tato slepá byla ve svém předcházejícím životě. Byl to muž, který byl velmi zámožným šlechticem a žil velmi nemravným životem. Jeden z jeho sluhů řekl mu jednou: „Nemohu se, pane, již dívati na to, co všechno ty děláš,“ a pán mu odpověděl: „Nemůžeš-li se již na to dívati, nebudeš toho viděti!“ — Dal mu vypáliti obě oči a oslepeného vsadil do žaláře. Za tento svůj hrozný čin musí pykati v tomto životě úplnou slepotou od narození svého až do své smrti.«

Upozornil jsem posluchače na to, jak moudře je zařízeno, že není nám známa naše minulost z předcházejících životů, neboť právě na tomto příkladě lze poznati, jak mnohdy bylo by hrozné poodhrnouti roušku tohoto velikého tajemství.

Proto vás při této příležitosti varuji, abyste nepátrali zvědavě po tom, jaké byly vaše dřívější životy, nebo co vám přinese budoucnost. Není také dobře tázati se na to ve spiritistických seancích.

Nejlepší odpovědí na takové otázky jest nynější váš život. Vede-li se vám špatně, nežili jste v předcházejícím životě správně, a je-li váš nynější život nešlechetný, nemravný, sobecký a nepoctivý, bude váš příští život plný utrpení, nepotká-li vás toto utrpení již v tomto životě.

Konané dobro nese dobré ovoce, spokojenost, štěstí i zdraví. Vykonané zlo přinese vám opět jen neštěstí, nespokojenost, bídu a nemoce. Máte proto snadnou volbu, jak máte žíti.

Ukáži vám nyní zajímavý příklad hluchoněmoty.

Jednoho dne léčil jsem v K. tři případy hluchoněmých. Byla to tři mladá děvčata, která přišla společně. Léčení u všech tří mělo dobrý výsledek, a tyto tři uzdravené upozornily na to jinou hluchoněmou, která přišla pak také k léčení. U ní však zůstalo léčení bez žádoucího výsledku. Nechápal jsem, proč u této moje léčení nemělo úspěchu. Když mne pak tamnější spiritisté pozvali do své seance, jíž se zúčastnila i ona neuzdravená žena, projevila se tam jedna bytost, která vysvětlovala příčinu její hluchoněmoty.

Řekla: »Já jsem to byl, který způsobil a dosud působím, aby tato žena byla hluchoněmá, neboť v předcházejícím životě byla mou ženou a byla na mne tak zlá, že jsem mnoho vytrpěl. Za to, když se znovu zrodila, dal jsem jí, abych ji potrestal hlínu do uší, kameny do úst a ještě svůj kabát na hlavu.«

Upozornil jsem tuto bytost, že nedělá dobře, když se mstí, že by pro sebe udělala daleko lépe, kdyby odpustila a láskou zlo splácela. Požádal jsem ji, aby oné ženě odpustila a osvobodila ji od tohoto velikého neštěstí, neboť takto sama sobě velmi škodí a bude škoditi i dále, vytrvá-li ve svém zlém počínání. Poté bytost ona slíbila, že tak učiní a pravila: »Vyjmu tedy hlínu z uší a kameny z úst, ale ten kabát z hlavy musíš jí sundati sám, až přijde k tobě znovu k léčení, a kabát ten musíš pak vyhodit oknem.«

Žena přišla, učinil jsem tak, jak duch žádal, a žena byla uzdravena.

Ve všech těchto čtyřech případech jednalo se pouze o tak zv. karmu dočasnou, kterou možno za určitých okolností změniti. Většina karmických nemocí jest však nevyléčitelná, ba ani nesmí být léčena, aby se tím osvobozující duši nepřekáželo v jejím duchovním postupu.

Já však i při tom věřím ve veliké milosrdenství Boží, věřím ve velkou Lásku Ježíše Krista, a proto také věřím, že co jest nemožno odstraniti námi, může býti odstraněno Jejich Láskou. Proto při každém léčení se modlím a za každého nemocného prosím Pána, aby On jej uzdravil, a je-li případ karmický, aby byl mu zbytek karmy prominut, nebo alespoň následky její zmírněny.

Jednoho dne přivedli mně v K. k léčení tři slepce. Byl mezi nimi jeden legionář, jeho žena, a stařeček 83 léta starý, který byl od narození slepý. Než jsem přistoupil k léčení, byl jsem duchovní cestou upozorněn, ze jeden z nich jest případ karmický. Před léčením upozornil jsem všechny tři na to, co jest karma, jejíž následky jeví se v našem životě jako utrpení, jímž při prožívání našeho nesprávného jednání sami na sobě očišťujeme své duchovní já od námi spáchaných hříchů. Proto že máme všechno přijímati s vděčností k Bohu a nereptati. Připomněl jsem také, že Bůh ve Své Lásce obdaří vždy trpícího velikou trpělivostí a silou, aby utrpení svá snáze snášel.

Pak teprve započal jsem duchovní léčbu, nejprve u ženy, která za chvíli prohlásila, že vidí a dovedla pojmenovati všechny předměty v oné místnosti, ba určila i co představují obrazy na stěnách. To tedy nebyla karma.

Druhým byl legionář, který po chvíli prohlásil, že ani u něho není to karma, neboť »já vidím váš tenký řetízek u hodinek, ano, vidím také nábytek a obrazy, tedy Bůh se nade mnou smiloval a vrátil mi zrak.«

Zbyl tu ještě třetí slepec, onen stařeček, u něhož byl to případ skutečně karmický, neboť byl od narození slepý.

Přistoupil jsem k němu velmi dojat, vroucně prosil jsem Ježíše, aby tomuto slepému starci změnil karmu, odpustil mu zbytek jeho trestu a popřál mu, pro zbývajících několik let života, zraku. Prosil jsem, aby mu bylo dovoleno shlédnouti všechny krásy tvorby Boží a spatřit světlo sluneční.

Po této prosbě mé stařeček najednou dojat promluvil. »Tak viděj, že ani u mne to není karma nezměnitelná, vždyť já jich vidím a jsem překvapen, že jsou ještě mladej. Já si jich představoval jako dědečka s dlouhými vousy.«

Jaký dojem všechna tato tři uzdravení vyvolala mezi množstvím čekajících nemocných, nelze popsati. Všichni jsme radostí plakali, a nemocní, přicházející po tom k léčení, byli všichni hravě uzdravení, neboť víra jejich byla tak posílena, že se stali schopnými k přijetí oné duchovní síly uzdravující.

Ale s uzdravením stařečka nebylo to tak jednoduché. Z něho byla sice karma sejmuta a vidí, po tolika letech ještě dnes, ale oslepl jsem já. Nejdříve na pravé oko. Později bylo mi vzkázáno docela cizími lidmi, že v jejich spiritistickém kroužku bylo jim nějakou bytostí sděleno, že jsem oslepl kvůli zásahu do karmy onoho dědečka. Mají prý mne na to upozorniti, abych věděl, proč jsem oslepl na pravé oko. Nechtěl jsem se dáti operovati (byl to šedý zákal), abych dědečka nepřipravil znovu o zrak.

Leč Bůh ve své veliké Lásce určil jinak. Aby mi zachránil oko, na němž šedý zákal byl již přezrálý, dal mi po dva a půl roce oslepnouti i na druhé oko. Skorem rok se toto připravovalo, a já, poloslepý, jezdil po světě, přednášel a léčil, až jsem oslepl úplně. Pro mne však nebylo to žádným utrpením. Naopak, snášel jsem to s radostí a s veselou myslí.

Úplně slepým nebyl jsem však dlouho. Operovali mne, nejdříve oko pravé, za půl roku pak i oko levé, a to s takovým úspěchem, že nyní, pomocí zvláštních brýlí, vidím lépe, než v době, kdy jsem měl obě oči zdravé.

Při této příležitosti vám také řeknu, jak jsem při druhé operaci odvrátil od sebe všechny bolesti, které se při takových operacích obyčejně dostavují, a které jsem zažil také při operaci první.

Když mne vezli již připraveného k operaci z tmavé komory do operačního sálu, zastavil se se mnou sluha na kraji sálu a odešel. Této chvíle použil jsem k tomu, abych se soustředil a v duchu vyslovil toto: Můj Bože, já věřím, že nepřipustíš ke mně větších bolestí, než bych mohl snésti. Vím také, že v poměru k celému vesmíru nejsem ničím jiným, než nepatrnou jeho částečkou, která je v neustálém spojení s tímto velkým celkem. Proto také bolesti mé, připojím-li se jimi k celému vesmíru, zmizí v něm právě tak, jako kapka inkoustu v moři. I tato rozplyne se za okamžik, že nezbude z ní ničeho, nikomu neublíží. Tak i mé bolesti zmizí a rozplynou se ve vesmíru, a nikdo jich neucítí. Dovol mi tedy, Bože, abych se se svými bolestmi připojil vědomě k tomuto velikému celku, jehož jsem malinkou částečkou, a já věřím, že ani já, ani kdo jiný bolestí těch neucítí. Stalo se jak jsem věřil a přečkal jsem celou operaci úplně bez bolesti, k údivu ošetřujících mne lékařů. Můžete to také sami zkusiti, a jsem jist, že budete-li naprosto věřící, i vám se to podaří.

 

Další druhy nemocí, které lékařská věda dosud nedovede léčiti, jsou

choroby posedlých, čili ovládnutých cizími astrálními těly.

Do této skupiny můžeme zařaditi ranění mrtvicí, padoucnici, asthma, šílenství, žloutenku, ochrnutí, dále cukrovku, srdeční vady, někdy i různé choroby žaludeční, jaterní a mnoho jiných nervových chorob. Všechny tyto choroby mohou býti uzdraveny jen cestou duchovní.

Je-li někdo posedlý nebo ovládnutý, znamená to, že cizí astrální tělo zaujme buď cele nebo jen částečně astrální tělo nemocného. Tím porušuje činnost různých orgánů v těle nemocného a vyvolává tak různé choroby, nad kterými jsou obyčejně i nejznamenitější lékaři bezradní.

Na příklad v blázincích je mnoho nemocných, kteří nepozbyli rozumu a také nemají žádné organické vady, nýbrž jsou jen posedlí. Mluví s cesty, jak se o nich říká, neboť místo ducha nemocného projevuje se duch cizí, který mnohdy vidí věci z pláně astrální, kterých mi svým zrakem nemůžeme postřehnouti. Protože bývají to často věci velmi fantastické, páni lékaři se domnívají, že je to důsledek nějaké organické vady mozku. Ba jsou i případy, že i úplně zdraví lidé, kteří nejsou ani posedlí, dostanou se do blázince, a to jen proto, že mají schopnost odpoutati sami svůj astrl, čímž stávaj se schopnými vidti jako jasnovidci věci pro nás neviditelné. Jsou-li to začátečníci, kteí nejsou o této možnosti poučeni, vypravují domácím lidem i známým, co všechno viděli, a jsou hned uznáni za nešťastníky, kterým přeskočilo nějaké kolečko.

Léčení takových lidí i posedlých dá se někdy velmi snadno provésti a to s úspěchem, třeba jen pomocí fotografie nemocného. Podařilo se mi tímto způsobem dostati již mnoho lidí z stavů pro choromyslné.

Uvedu vám jeden příklad z poslední doby.

Jedna paní, která velmi ráda navštěvovala divadlo, byla jednou tři dny za sebou v divadle, a po každé se vrátila velmi rozrušena domů. Při třetí návštěvě v divadle rozčílila se tak, že se odpoutalo její astrální tělo a cizí astrál zaujal jeho místo. Tato změna jevila se u ní v tom, že stále zpívala různé operní árie, kterých dříve ani neznala. Napomínali ji, aby nechala zpěvu, leč ona tvrdila, že je hraběnka, která přišla o celý svůj majetek a musí cvičiti, aby si zpěvem vydělala svůj chleba.

Rodina odvezla ji do ústavu pro choromysln, a někdo poradil jim, aby mi donesli její fotografii. Učinili tak, a já se pokusil dostati z ní onen cizí astrál, který byl skutečně duch nějaké zchudlé hraběnky, která se musila živiti pak zpěvem, a která si neuvědomila dosud svůj stav posmrtný. Pokus se zdařil, jako celá řada jiných, a ona paní byla za několik dnů propuštěna z ústavu. Hned na to přišla mi osobně s celou rodinou poděkovati.

Při té příležitosti upozornil jsem ji na příčinu jejího onemocnění a radil jí, aby nyní dlouho nešla do divadla, neboť duch, který ji ovládal, bude asi dále v divadle, snad v očekávání, že tam dostane angažmá. Mohl by tedy využíti opět jejího rozrušení a ovládnouti znovu její tělo. Žel, paní tato vydržela bez divadla právě šest neděl a nedala se rodinou zadržeti. Při představení rozčílila se znovu, a historie se opakovala. I po druhé byla z ústavu vysvobozena působením na její fotografii.

Léčil jsem šílené prostřednictvím fotografií s úspěchem na velkou dálku, jeden případ i v Chicagu. V Paříži dokonce učinili pokus tím, že přiložili fotografii jedné šílené, která byla čtyři roky v ústavě jen k mé fotografii, a nemocná byla za 4 dny propuštěna domů.

Proč lze léčiti zejména ovládnutí či posedlost tak snadno pomocí fotografie nemocného? Na každé fotografii jest totiž část fluidu z těla fotografovaného, kterou paprsky sluneční přenášejí na desku, a kopírováním se tato část fluidu dostává na kopii, ba i na reprodukce. Zajímavé při tom je, že tato část fluidu spojena je neustále s fluidem těla vlastního, a to neviditelnou vlnou (jako vlna radiová), a držím-li fotografii mezi dlaněmi svých rukou, spojí se můj fluid s fluidem na fotografii, a provádím-li duchovní léčení na dálku, působí toto ihned pomocí oné spojovací vlny i na astrální tělo nemocného, z něhož vysílaná síla přechází i na tělo fysické.

Léčím-li takto posedlé, působí toto léčení na astrál nemocného ovládající tak, že ve většině případů astrál ihned nemocného opouští, a nemocný, k úžasu domácích lidí, bývá ihned zdráv. Nestalo se však nic jiného, než že z fysického těla odešla psychická příčina, t. j. nepříznivě zde působící cizí astrál.

Při léčení na dálku volám vždy ovládající bytost k sobě a domlouvám jí a upozorňuji ji na neblahé následky pro ni, kdyby setrvala v těle jí nepatřícím. Taková bytost musí pak uposlechnouti mého telepatického rozkazu a dostaviti se ke mně.

Je-li u mne, nemůže býti současně u nemocného, a proto ta úžasná, okamžitá změna u nemocného. Dostaví-li se taková bytost ke mně, dává svoji přítomnost na jevo různým způsobem. Buď klepáním na okno, cvrkáním v telefonu, praskáním v nábytku, v rámech obrazů, nebo i zvláštními zvuky ve dveřích.

Proto léčení ovládnutých jest často účinnější, provádí-li se na fotografii, než při přímém osobním působení na nemocného, neboť nemocný obyčejně sám léčbu tuto nepříznivě ruší.

 

Další, velmi často objevující se nemocí je

padoucnice.

Nemocný padoucnicí je také občas ovládán a pronásledován cizím astrálem, bloudícím to duchem, a to nejčastěji ze msty. Duch tento vyrovnává si také mnohdy s duchem nemocného nevyrovnané účty, někdy i z předcházejícího života. Proto takový nemocný mnoho zkusí, velmi vytrpí, někdy je i připraven o život.

Mnoho padoucnicí stižených podařilo se mi duchovní cestou vyléčiti, t. j. zbaviti je pronásledování oním bloudícím duchem. V takových případech prosím nejen za nemocného, ale i za tu bytost, která jej občas ovládá a jemu ubližuje. Mimo to musím vždy laskavě domluviti oné bytosti, ukázati jí, jak si sama škodí, když se jinému mstí a při tom mu ubližuje. Vyzvu ji, aby odpustila tomu, kdo jí snad ublížil, chce-li, aby také jí bylo odpuštěno vše, čím se prohřešila, a požádám ji ve jménu Ježíše Krista, aby od nemocného odešla a více se k němu nevracela.

Dále poradím nemocnému, aby, chce-li se uchrániti dalšího ovládnutí i dalších záchvatů, pomodlil se denně Otčenáš za ovládající jej bytost a odevzdával se každého rána i večera pod ochranu Pána, aby si v klidu upřímně a niterně uvědomil, že věří, že bude po celý den nebo celou noc pod jeho svatou ochranou, a v důsledku toho věří, že má-li tak mocnou ochranu, nic zlého nemá a nebude míti k němu přístupu.

Tato rada osvědčila se již v mnoha případech.

V jednom případě — jednalo se o mladíka asi 24 letého, který míval těžké záchvaty 5 — 6 krát denně, přestaly po mém léčení záchvaty ihned, a po celých devět měsíců se neopakovaly. Po tu dobu totiž odevzdával se mladík tento pod ochranu Spasitele a modlil se za tu bytost, jak jsem mu byl poradil. Když však se záchvaty tak dlouho neobjevily, mladík se domníval, že je již mimo nebezpečí, a přestal se modliti a odevzdávati se pod ochranu Ježíše Krista. Hned třetího dne dostal 7 záchvatů, a musil přijíti ke mně znovu. Z toho je vidno, jak důležité je uposlechnouti rad, které nemocnému v takovém případě dávám.

V Abbazii sešel jsem se s jednou dámou, která byla ovládnuta dvěma bytostmi. Jednou bytostí od svého mládí, po celých 58 let, a ovládnutí to jevilo se nervosním cukáním hlavy. Druhá bytost způsobovala u ní záduchu. MUDr K. ze Sarajeva doporučil ji do mého léčení. Přišla za mnou večer do hotelového salonku a žádala mne o léčení. Pozval jsem ji na druhý den odpoledne, ale řekl jsem jí, aby to cukání hlavou nechala doma.

Dala se mi do smíchu a řekla, že toto cukání má již 58 let, a že jí léčení jeho stálo více než čtvrt milionu zlatých (rak.). Při tom mnoho vytrpěla, prošla různými zkouškami mnoha lékařů, a nic jí nepomohlo. »A vy tak snadno řeknete — to cukání hlavy nechte doma.«

Na to jsem jí odpověděl: »Přece jen to cukání hlavy necháte doma a přijdete ke mně již bez něho. Ráno jak vstanete, řeknete: Pane, Ježíši, pod Tvou ochranu se odevzdávám na celý dnešní den…« Ale jakmile jsem vyslovil toto svaté jméno, hledě jí při tom do očí, trhla sebou, a přestala cukati hlavou k velkému údivu vlastnímu i údivu hostů, a radosti lékaře, který ji ke mně poslal.

Druhý den byla zbavena i druhého ovládnutí, a mohla se úplně uzdravena vrátiti domů. Bez astma. Ten druhý případ léčení je tak zajímavý, že bych s jeho výkladem strávil alespoň hodinu času, což nelze v rámci dnešní přednášky.

Zajímavé je také to, že několik měsíců později byl jsem v B., kde jedna dáma z německé společnosti byla postižena touž chorobou, cukáním hlavy, tedy také ovládnuta. Přišla také k duchovnímu léčení do rodiny, kde jsem byl hostem, a kam se různí nemocní scházeli. Přišla po obědě, když se podávala černá káva, a já jí vypravoval uvedený případ z Abbazie. Když jsem přišel k vyslovení Ježíšova jména, hledě jí také při tom do očí, tu i ona sebou trhla a bylo po cukání hlavou, jako v prvém případě. Dokládá to, že bloudící bytosti mají ohromný respekt před tímto svatým jménem a okamžitě se vzdalují od postižených.

Z toho vidíte, jakou moc má víra v Ježíše, kolik utrpení již zmizelo Jeho Láskou a Jeho Mocí, a proto lituji všechny, kteří se od něho odvracejí, v Něho nevěří a při tom se diví, že je tolik utrpení mezi lidmi.

Svět neviditelný je Jím ovládán a všechno utrpení z neviditelna přicházející, dá se odstraniti jen vírou v Něho.

 

K takovým utrpením patří také

záchvaty mrtvice

která ochromí někdy celé, někdy půl těla, někdy jen některý úd. Zjistil jsem, že ti, kteří jsou ochrnuti na pravou stranu, jsou ovládnuti cizím, někdy nepřátelským astrálem, kdežto lidé ochrnutí na levou stranu, jsou obyčejně ovládnuti bytostí, náležející k jejich rodině.

Často takové ovládnutí přivodí osoby, které želí nerozumně úmrtí některého člena své rodiny. Žena truchlí nad odchodem muže, nad ztrátou svého děcka a pod. Tím ruší klid odpoutané bytosti, přivolává ji stále k sobě, až konečně oplakávaná bytost připojí se svým astrálním tělem k tělu pozůstalého a způsobí mu ono známé ochrnutí.

Jeden zajímavý příklad vám tu uvedu. Za letního odpoledne přišla do mé villy choť jednoho redaktora z Prahy a žádala, abych léčil jejího chotě, který je raněn mrtvicí, a to na pravou stranu. Je chromý na pravou nohu i ruku, ztratil řeč i sluch. Řekl jsem jí, aby ho tedy přivedla. Žádala mne však, abych šel léčení provésti do kočáru, na silnici před villou stojícího, ježto nemocný nemůže vůbec choditi. To jsem však musil odmítnouti, neboť bydlím na periferii Prahy, ve výletním místě, kudy v neděli promenují celé zástupy lidí. Proto jsem žádal, aby ho nějak dopravila do mého bytu. Když již paní chtěla odejíti ke kočáru, dostal jsem intuitivní vysvětlení, proč její manžel onemocněl. Zastavil jsem ji a pravil: »Váš pan manžel musil někomu moc ublížiti, a ten někdo zemřel, a jeho bytost přišla se pomstít za utrpěná příkoří.«

Tu dala se paní do pláče a řekla, že je to tedy její maminka, na kterou byl její muž velmi hrubý a moc jí ubližoval. Maminka prý umírala s pláčem nad jeho bezcitností a hrubostí.

Po tomto sdělení jsem ji ujistil, že když je tomu tak, půjde její manžel ode mne úplně zdráv, a dal jsem jej přinésti do svého bytu.

Když jej posadili, začal jsem na něho mluviti, ale on mi neodpovídal. Jeho žena upozornila jej dotekem, aby se na mne podíval. Učinil tak, a když viděl, že se mi pohybují rty, naznačil mi na ústech i uších, jako hluchoněmý, že neslyší a také nemůže mluviti. Vyndal svou redaktorskou legitimaci, abych si ji prohlédl. Tak jsem se alespoň dověděl, s kým mám tu čest, neboť neptám se nikdy nemocného ani jak se jmenuje, ani čím je.

Po té provedl jsem léčení a řekl jsem bytosti, která ovládala nemocného, že takto netrestá toho, kdo jí ublížil, nýbrž hlavně svou dceru, již má tak ráda. Tu se náhle samy sebou otevřely dveře do jídelny — nikdo před nimi a nikdo viditelný za nimi a to bylo pro mne znamením, že bytost, nemocného ovládající, odešla, a pacient je volný. Pravil jsem mu: Pane redaktore, jste volný a ku podivu, on najednou slyšel a pomalu odpověděl: Nejsem volný, jsem raněný mrtvicí. Když jsem ho přesvědčil, že nabyl sluchu i řeči, a že má tedy znovu volnou nohu i ruku, začal pohybovati volně rukou, pak vstal a chodil.

Jakmile byl však zdráv, uvědomil si, u koho vlastně je, kdo jej léčil, a snad příliš veliká pokrokovost jeho vyvolala v něm stud a nedovolila mu ani, aby mi za léčení poděkoval. Utekl z villy přímo ke kočáru, takže jsme mu s jeho paní sotva stačili. Slyšeli jsme fiakristu, jak pana redaktora vítá slovy: »Milostpane, to je zázrak, teď jsme jich tam nesli, a oni teď už přiběhli sem sám!«

Tím skončila celá historie, a onen pan redaktor neuznal do dnes za nutné, aby poděkoval. Inu, co by o něm řekli lidé, zejména kolegové, že i on dal se léčiti Kočím.

Další choroba posedlostí jest

opilství.

Zemře-li nějaký člověk, který se za života oddával pití, odnáší si ve svém astrálním těle i svou vášeň pijáckou. V astrálním světě nemůže však této vášně nijak ukojiti, a proto hledá mezi živými osobu, která by byla schopna přijímati jeho astrální tělo, měla náklonnost k pití a dala se tak svésti k tomu, aby ukájela pijáckou vášeň oné nešťastné bytosti. Ale i to dá se vyléčiti za součinnosti rodiny, zejména za pomoci ženy nebo matky ovládnutého.

Mně stačí k léčení také jen fotografie, pomocí které vzdaluji onu bytost od pijáka, a ostatní provede již někdo z rodiny. Uvedu opět určitý příklad.

Jeden úředník ve venkovském městě trpěl velmi takovýmto ovládnutím a denně zpil se tak, že jej často celého potlučeného občané donesli domů. Jeho žena přišla mne žádati o pomoc. Dala mi jeho fotografii, kterou jsem prozářil, a poradil jsem jí, aby odevzdávala svého muže ráno i večer pod ochranu Pánovu. Dále, aby mu nevyčítala již jeho opilství, že on za to nemůže, a také aby nikdy již neprojevila strachu, že jí muže přinesou známí opět raněného domů. Naopak, aby ode dneška projevovala vůči muži plnou důvěru. Poradil jsem jí, aby každý den ráno, když její muž odejde do kanceláře, spojila se s ním myšlenkově a vysílala za ním myšlenky plné lásky, a tím spojí se s jeho duchovním já. Dále pak aby si stále říkala: »Já vím, že jsi pořádný člověk, věřím, že již nebudeš píti, věřím, že dnes přijdeš střízlivý domů, že se dnes i ve dnech následujících ovládneš. Jsi pod ochranou Pánovou, a proto nic zlého nemá a nebude míti k tobě přístupu.

Tato milá paní učinila, jak jsem jí poradil, a to s nejlepším výsledkem.

Muž její ovšem nevěděl o ničem, co se na něho připravilo. Toho dne, kdy jeho žena začala působiti, šel jako obvykle z kanceláře kolem hostince, zastavil se před ním a říká si: »Nu, jedno mi neuškodí,« a chce jíti dovnitř, ale nemůže se hnouti z místa. Udiven řekl si, že to bude nějaké znamení, že tam nemá chodit a šel proto dál. Přišel k vinárně a povídá si: »No tak, když žádné pivo, dám si čtvrtku vína, ta mne přece nezabije.« Když ale bral za kliku u vinárny, klesla mu pojednou ruka, a zůstal udiven stát přede dveřmi, nevěda co se s ním děje.

Obrátil se tedy a šel k domovu, ale opět kámen úrazu. Nedaleko jeho příbytku byla kořalna, k níž vedlo několik kulatých schodů. I zde se zastavil a mudruje: »Hospodě jsem se vyhnul, do vinárny jsem nemohl, nu tak aspoň osminka rumu mi to nahradí.« Ale sotva vstoupil na druhý schod, nemohl dále. Jako by byl někdo před něho závory postavil. To bylo pro něho již příliš silné, viděl v tom nějaký významný pokyn, a proto šel domů ve zvláštní náladě. Žena přivítala jej s radostí a odměnila dobrým obědem. Po obědě se rozhovořil o příhodách, které ho potkaly na cestě z kanceláře, a liboval si, že byl ušetřen té vášně pijácké.

Po obědě li společně na prochzku, a protože to bylo v době vnoční, šli se podívati na náměstí, kde byl postaven veliký vánoční stromek. Když k němu doli, byli oba dojati a v muži probudilo se cosi jako vděčnost za milost v tento den mu projevenou, a začal uvažovati. Spočítal si, kolik by byl utratil asi v hospodě, vinárně, kořalně. »Víš co, maminko, to co jsem ušetřil, dám pro chudé, na něž se pod stromečkem vybírá,« a úmysl svůj také provedl. Tedy i lásku láska vyvolala, a způsobila nový ivot, a nové štěst do oné, nyní znovu spokojené rodiny.

Podobný př��pad udál se v Bratislavě. Muž po našem léčení celý týden nepil a v sobotu přinesl domů ženě celou výplatu, a s radostí konstatoval, jak je to krásné, když se zbavil tak nepěkné vášně. Žena nechala ležeti všechny peníze na stole a připravila mužovi večeři. »Podívej se« — řekl po večeři — »celý týden nevypil jsem ani sklenice piva, snad bys mi mohla přinésti alespoň domů půl litru, to přece nemůže škoditi.« Žena, netušíc nic zlého, poslechla a přinesla sklenici piva. Jakmile muž jen ochutnal, vyskočil, shrábl na stole ležící penze a jako divoch odešel do hospody, odkud se vrátil až v pondělí večer úplně zpitý a bez halíře.

Z toho je viděti, že má-li léčení z opilství mít trvale dobrý výsledek, nesmí se dáti postiženému, alespoň ne z počátku, příležitost k dosažení alkoholu, a s působením doma nesmí se přestati. Jen tak uchráníme své drahé od tohoto neštěstí.

 

Třetí skupina nemocí, nad kterými jest lékařská věda dosud bezradná, jsou

rakovina a nádory.

Jak vzniká rakovina, o které se v lékařských kruzích tolik bádá, chci vám povědět také z duchovního stanoviska.

Rakovina jsou tak zvané uzlinky zla, tvořící se na astrálním těle. Tvoří se ze zlých, pomstychtivých a nenávistných myšlenek, vysílaných vůči tomu, o němž se vysílatel domnívá, že mu ublížil, nebo kdo skutečně zlým skutkem tak učinil. Myšlenka je síla tvořivá a neztrácí se ve vesmíru. Vlna myšlenky je mnohem silnější, než vlna radiová nebo elektrická, která přenáší ze stanice vysílací do stejně laděné stanice přijímací zvuky všeho druhu, nejnověji i obrazy. Rádio potvrdilo nám dávný zákon vesmíru — stejné přitahuje stejné — a tak i myšlenka naplněná zlem. Taková myšlenka, vyšlá z mysli zlého člověka — stanice vysílací — řízena je na člověka, který také zlem někomu ublížil, a zachytí se u něho — ve stanici přijímací — a to na těle astrálním. Jelikož ale ve vesmíru má větší moc nejvyšší Dobro, přerušuje vlnu myšlenky zlem nabité, a tato vlna, jako napnutá guma se přetrhne a scvrkne k oběma koncům, kde je zakotvena. Tím utvoří se uzlinka zla na těle astrálním.

Uzlinka na astrálním těle působí na tělo hmotné a stává se uzavřenou buňkou, která putuje po těle a hledá místo, kde by se usadila. Buňky těla, které jsou zdravé nedopustí však, aby se tato, zlem naplněná buňka, mezi nimi usadila.

Proto putující buňka musí hledati místo, které je něčím porušeno a zeslabeno, takže nenalézá v něm odporu a zakotví. Jelikož zpravidla zlé myšlenky nepřestávají býti vysílány, opakuje se tento postup dále a nové buňky touž cestou připojují se k dřívějším, až vytvoří znatelnou formu, překážející organismu, u něhož nalezly přijetí.

Pochopitelno jest, že páni lékaři nemohou tohoto útvaru odstraniti jinak než řezem, ale tím ještě více zeslabí postižený organismus, a rakovina tvoří se znovu.

Cestou duchovní dá se však ve většině případech vyléčiti, zejména dovede-li nemocný odstraniti hlavní příčinu vzniku choroby, polepší se, a svého protivníka usmíří. Pak přestane se i tvořiti nový útvar.

Mám-li nemocného rakovinou u sebe, vložím pravou ruku na místo postižené a levou na záda proti pravé ruce. Po mém soustředění a modlitbě prochází mi z pravé dlaně do levé proud oné léčivé duchovní síly (říkám tomu nejvyšší projev Lásky) a prochází rakovinou. Při tom vyprchává obyčejně ihned ono myšlenkové zlo a zbudou na místě jen obaly těch buněk, které, jsouce utvořeny z atomů tělesných buněk, vstřebají se asi v 9 dnech úplně do těla, čili zaujmou jinde své místo.

Je-li však pacient sám zlým člověkem, a dá se to obyčejně u něho snadno poznati z jeho pohledu, zůstává i duchovní léčba bez žádoucího výsledku, nebo po vyléčení rakovina utvoří se znovu, ale vždy na jiném místě, ne tam, kde byla původně.

Podobně jako rakovina tvoří se i nádory, různé novotvary, které se léčí tímtéž způsobem.

Uvedu vám opět dva, tři příklady.

Nedávno přivedla mi známá svou přítelkyni, která měla rakovinu v pravém prsu. Tato nemocná měla býti druhý den operována v sanatoriu, přišla prý ke mně jen pro posilu k operaci. Dle protokolu sanatoria, jak mi sama vypravovala, nalezli, že objem postiženého místa měří 14 cm délky, 4,5 cm šířky a 1,5 cm výšky. Shledal jsem správnost tohoto nálezu, a pak teprve započal jsem svojí léčbou působiti. Netrvalo to ani celých pět minut, a celý objekt rakoviny zmizel až na malou kuličku, asi 1 cm v průměru. Tato kulička byla by jistě zmizela do 9 dnů i bez operace, ale nemocná byla již k operaci pozvána na druhý den do sanatoria, a proto musila se tam dostaviti. Bylo ovšem veliké překvapení pánů lékařů, když nenašli rakovinu v témže rozsahu, v jakém ji při prohlídce konstatovali. Když potom kuličku tuto vyňali, shledali, že to už ani rakovina není.

Škoda, že se tato dáma lékařům nepřiznala, čím byla tato změna způsobena.

Z Kaunasu z Litvy přijela ke mně jedna nemocná, která měla nádor na vaječníku tak veliký jako pěst, a po mém léčení, než se vrátila z mého bytu do pražského hotelu, byl nádor pryč. Její přítelkyně, která byla postižena stejně jako ona nádorem, leč neměla peněz na cestu do Prahy, poslala mi jen svou fotografii, a i jí, po mém léčení na dálku, nádor úplně zmizel.

Tímtéž způsobem zanikly i žaludeční vředy u nemocné, o které lékař prohlásil, že vydrží ještě nejvýše tři dny, a pak musí zemříti, ježto byla úplně vysílena hladem. Tato nemocná však hned po mém léčení na dálku v půl 11. dopoledne vstala, uvařila oběd, a s rodinou svojí s chutí se najedla.

Její bratr pan K. z P. mně to sám oznámil.

 

Do čtvrté skupiny zařazuji všechny ostatní

organické choroby.

Na otázku, které z těchto chorob jsou vyléčitelné, pravím: »Všechny nemoci jsou duchovní cestou vyléčitelné, ale ne každý nemocný je schopen toto duchovní léčení s úspěchem přijmouti.«

Při uzdravování těchto nemocí jest nejdůležitější víra nemocného, neboť v co věří, že se stane, stane se. Věří-li, že se jeho stav duchovním léčením zlepší, pak se skutečně jen zlepší. Věří-li, že bude úplně uzdraven, bude jistě úplně uzdraven.

Přichází-li nemocný se svojí skepsí, že nemůže býti uzdraven, a nebo chce to jen zkusit, zda by to šlo, pak jistě odejde ode mne tak, jak přišel.

Je tedy nejdůležitější podmínkou víra. Druhou, neméně důležitou podmínkou jest, aby nemocný začal žíti lepší život, a poslechl mé rady, v tomto směru mu dané.

Viděl jsem tisíce a tisíce přímo zázračných uzdravení, ale také mnoho jednoduchých věcí, které se nedaly odstraniti pro nevíru nemocného.

Neříkám také nikdy, že uzdravuji já svou silou, nýbrž tvrdím vždy, že jsem jen nepatrným nástrojem veliké Lásky Boží, která se mnou projevuje a nemocným — věřícím — pomáhá.

Víra jest síla, která nás spojuje přímo se Silami Božími, a Láska je síla, která nás uschopňuje, abychom sil vírou získaných, mohli použíti pro dobro svých bližních.

A jak lze toho dosáhnouti?

Na to odpovídá sám Ježíš slovy:

Kdo ve mne uvěří a za mnou půjde, bude konati tytéž skutky jako já, ba nad to i větší, neboť já jdu k Otci.«

Kéž Láska Boží provází vás na věky!

 

Pokračování přednášky ve schůzi dne 26. ledna 1931.

 

Boží mír a klid budiž mezi vámi!

 

Předevčírem ukončil jsem svou první přednášku upozorněním, jak velký vliv při duchovním léčení má víra nemocného na jeho uzdravení, a dnes chci vám podati několik příkladů o tom.

Jednoho dne přinesli ke mně mladou dívku asi dvacetiletou, jež byla na celém těle úplně ochrnuta. Ruce i nohy měla pokryty boulemi a oteklinami, jako od revmatismu, skrčené, tvrdé jako kámen, a prsty splývaly dohromady v beztvárnou hmotu. Nebyla schopna ani nejmenšího pohybu, a po prvém mém léčení musili ji opět dva lidé odnésti.

Neslyšel jsem pak o ní po celý rok, až jednou vyzval mne můj přítel A., abych šel s ním navštíviti jednu jeho známou rodinu.

Když jsme vstoupili do bytu, přišla nám v ústrety hezká, roztomilá dívka a přivítala nás. Při podání ruky se usmívala, a já pohleděv jí do očí, poznal jsem, že jsem ji již kdysi viděl, nemohl jsem si však vzpomenouti kde.

Ptal jsem se jí, nemá-li sestru, která snad u mne byla u léčení. Odpověděla mi s radostnou tváří, že ona sama je mou bývalou nemocnou, a sice onou, kterou ke mně přinesli úplně ochrnutou.

Divil jsem se tomu velmi, když hned po mém léčení žádný výsledek nebyl patrný a vícekráte se již u mne neobjevila. Ptal jsem se proto, jakým způsobem zbavila se svého utrpení. Pochlubila se mi, že může již bez obtíží choditi sama po schodech nahoru i dolů, a ruce její jsou schopny i nejjemnější práce, a dodala šibalsky: »A to všechno jen proto, že jsem po celý rok kradla.«

»Kradla?« — ptal jsem se udiven, a ona to znovu opakovala, že kradla, a prosila mne za odpuštění dříve, než se přizná. A pak se přiznala, že po celý rok, každého večera po své modlitbě — kradla — mou sílu. Řekla mi, že každého dne než usnula, představila si mne, jako bych stál před ní, tím se se mnou spojovala a při tom říkala: »Věřím, že tvou pomocí a tvým prostřednictvím se uzdravím a také byla jsem uzdravena.«

Byla to její víra, která jí pomohla k jejímu uzdravení.

Jiný příklad.

Jedna dáma v B. byla stižena anginou a ke konci třetího dne bylo jí tak zle, že nemohla polknouti ani trochu mléka. Lékař obával se, aby tím nebylo zasaženo srdce. Když jí bylo nejhůř, povzdechla si: »Škoda, že tu není Kočí, ten by mne jistě uzdravil!« V tom okamžiku uslyšela v pokoji, ač byla tu úplně sama, cizí hlas, který jí pravil: »Máš přece jeho fotografii, tak jí použij!« Vstala tedy, vzala mou fotografii do ruky a soustřeďovala se nad ní, aby se se mnou dostala do myšlenkového spojení. Tu pojednou jako by někdo neviditelný uchopil její ruku s fotografií a nesl ji k jejímu nemocnému krku. Jakmile se fotografií dotkla chorého místa, angína zmizela. Také zde jedná se o velikou víru, která přivodila toto uzdravení.

Tato dáma má závod, do kterého přichází mnoho místních i venkovských lidí, a každému vypravovala, jakým záhadným způsobem byla uzdravena. Výsledek toho byl, že z celého okolí vypůjčovaly si od ní mou fotografii rodiny, kde měly nějakého nemocného, a všude prý s dobrým úspěchem.

O tom dověděla se také žena hajného z blízké myslivny, stižená padoucnicí, a přišla si s mužem také vypůjčit fotografii. Dostala ji darem, neboť dosavadní majitelka opatřila si již novou.

Když se hajný se ženou vraceli domů, nemohla žena jíti tak rychle, poslala hajného napřed domů, aby opatřil hospodářství. Náhle pocítila, že na ni přichází epileptický záchvat, a třásla se strachy, co s ní bude, když tu tak sama a bez pomoci v lese padne. Tu si vzpomněla, že má s sebou moji podobiznu, vytáhla ji rychle z kabelky, a při pohledu na ni řekla: »Věřím, že pomocí tvou budu uchráněna před záchvatem,« — a také záchvat se nedostavil. Když přišla domů, povšiml si muž jejích bledých rtů a vyzval ji, aby si lehla, že dle všeho přijde na ni záchvat.

»Již nepřijde« — řekla mu — »teď mám talisman, a ten mne od záchvatů zachrání,« a ukázala mu mou fotografii.

Od té doby nosí stále moji fotografii u sebe, a záchvaty padoucnice se již nedostavily. Věří, že je ochráněna touto fotografií, věří, že je nyní bezpečná. Tedy také i zde je to její víra, která ji uzdravila.

Další příklad:

V Kr. D. léčil jsem mnoho nemocných a mezi nimi byla jedna 6 —7 let stará dívenka, která byla úplně slepá. Přivedla ji babička.

Dítě mne objalo a pravilo: »Drahý pane, já věřím, že mne uzdravíte, a že budu viděti. Věřím, že Ježíš, který skrze vás již tolik lidí uzdravil, uzdraví také mne.« Odpověděl jsem jí: »Ano, drahé dítě, věříš-li, že budeš uzdravena, budeš viděti ještě dnes.« A skutečně, ihned po skončení mého léčení prohlédla a říkala: »Babičko, já vidím již obrazy na stěně!« Babička dojetím plakala a já — také.

Jiný příklad:

V sousedství Prahy bydlí zámožná rodina, která měla půl roku již nemocnou dvanáctiletou dcerušku. Ošetřovalo ji celkem 13 lékařů z dvou klinik, i profesoři a docenti, ale, ač měli nejlepší snahu dítěti pomoci, všechno selhalo. Při společném konsiliu usoudili, že dítěti není pomoci, a že již asi dlouho nevydrží, neboť bylo již celé proležené a začínaly mu otékati nohy.

Když pak rodičům oznámili výsledek této porady, byli rodiče úplně zdrceni, neboť již jednu dcerušku, také ve stáří 12 let ztratili.

Večer na to, když matka uléhala, (bylo to v sobotu), vroucně se modlila a prosila Boha, aby jim vnukl radu, co by mohli ještě pro záchranu dítěte učiniti. Když se pak v neděli o 6. hodině ráno probudila, slyší v ložnici cizí hlas, který opakuje třikráte slovo — Kočí — Kočí — Kočí.

Užaslá paní ptala se hned svého muže, zda také něco slyšel, ale on ještě spal. Probudila ho tedy a vyprávěla, co slyšela. Oba přemýšleli, co to má znamenati, až konečně pan K. přišel na to, zda není to jméno onoho nakladatele, který se zabývá léčením, a na něhož jsou tímto záhadným způsobem upozorněni.

Hned druhý den v pondělí o půl 11 hod. dopoledne přišel pan K. ke mně a prosil, abych šel hned k jeho nemocné dcerušce. Na můj dotaz, co soudí lékaři, řekl mi, že se domnívali nejdříve, že je to tyfus, pak paratyfus, ale po chemických zkouškách bylo to vyvráceno, a dnes vlastně neví nikdo, co to je. S politováním odepřel jsem návštěvu, abych snad nákazu nepřenesl na jiné nemocné a požádal jsem jen o její fotografii. Tu ale p. K. neměl s sebou a proto navrhl jsem mu jiný způsob, jak dá se léčiti na dálku. Požádal jsem jej, aby zavřel oči a představil si nemocnou, pak jsem vzal jeho ruce, pravou za levou, levou za pravou, a dlaň na dlaň, a tak dosáhl jsem spojení s nemocnou.

 Pak provedl jsem duchovní léčbu na dálku, a pan K. zcela dobře cítil, jak jím při tom probíhá cosi jako elektrický proud a teplo.

Po léčení řekl jsem mu, že mi velmi záleží na tom zjistit, co se v tomto okamžiku dělo s nemocnou, aby tedy zatelefonoval domů.

Pan K. mi vyhověl a jeho choť sdělila mu zajímavou zprávu, e právě Jarunka požádala o mísu a vyšla z ní materie, krev a kusy blan střevních, a že se jí po tom velmi ulehilo.

V půl jedné odpoledne měl jsem v ruce již její fotografii, a když jsem pomocí této provedl léčení na dálku po druhé, opakoval se případ s msou, jako dopoledne. Večer pak asi ve čtvrt na 8. provedl jsem léčbu po třetí, a v tu dobu dlící tam domácí lékař MUDr B. mohl se okamžitě přesvědčiti o zázraku, který se tu stal, a konstatoval, že dítě je podivuhodným způsobem zachráněno.

Když pak tuto zprávu sdělil telefonicky jednomu z pánů profesorů, prohlásil tento, že případ dcerky p. K. zůstane na vždy záhadou pro lékařskou vědu.

Před třetím léčením večer, asi v 7 hodin, když byl již domácí lékař přítomen, vzpomněl si pan K., že asi nyní budu již léčiti. V tom okamžiku, drže se železné postele u noh nemocné, úplně ztrnul a nemohl se ani pohnouti, ani promluviti. Přítomná choť, ošetřovatelka i lékař hleděli na něho a nechápali, co se s ním děje, ale nemohli mu pomoci. Teprve ve čtvrt na 8., když jsem vzal fotografii nemocné a začal s léčením, všechno zmizelo a jeho ztrnulost pominula.

Lékař tázal se pak pana K., co to dělal, nepůsobil-li nějak sugescí anebo hypnosou. »Nikoliv« — odpověděl — »ale jedno nyní vím, že když nemohla pomoci věda lékařská, pomáhá a pomůže nyní Bůh. Až bude Jarunka uzdravena, povím vám, pane doktore, jakým způsobem byla uzdravena.«

To se stalo 22. října, a 15. listopadu na to sáňkovala již nemocná na silnici. Dnes jest již úplně zdravá a pokračuje úspěšně ve svých studiích.

Zde máte neklamný důkaz, jak pomohla veliká a čistá víra v Boha a Jeho pomoc.

Další příklad:

Léčil jsem jednou na Moravě v P. a sešlo se veliké množství nemocných. Mezi nimi byla i jedna žena z Polska, která trpěla velkými bolestmi žaludečními, snad tvořícími se vředy. Když spatřila tolik nemocných, řekla si: »Těm je jistě hůř než mně, raději ustoupím, aby se dostalo na těžké pacienty, kterých tu tolik čeká. Odešla. Učinila to z lásky k bližnímu, protože nebyla sobecká. Sebe obětovala, aby jiným pomohla, a za to byla spravedlivě odměněna.

Té noci po této příhodě zdálo se jí, že jde lesem a uviděla mne seděti tam na osamělé lavičce. Když mne tak viděla odpočívati, a nikdo nebyl u mne, sešla s cesty ke mně a pravila: »Víš, když tolik nemocných čekalo dopoledne na tvou pomoc, litovala jsem tě, co máš práce, a litovala jsem také těch těžce nemocných, kteří čekali, a udělala jsem jim raději místo. Když tě ale vidím zde tak samotného, prosím tě, uzdrav také mne.« Tu jsem v jejím snu povstal, položil ruku na její žaludek a prosil za její uzdravení.

Nato se probudila, a pocítila hned značné ulehčení. Když pak ráno vstala, shledala, že je úplně zdravá a zbavená všech dřívějších potíží.

Zde pojila se víra s láskou, a proto tato dobrá žena musila býti uzdravena. Ne já, ale Láska Boží splatila jí její lásku k bližnímu.

Nový příklad:

Před svou přednáškou v Ž. B. léčil jsem, a mezi jinými přihlásila se mi žena, která mi vypravovala zajímavý případ. Od posledního porodu trpěla vždy za 3 — 4 měsíce velkými bolestmi vnitřními, a lékař tvrdil, že má obrácenou matku, což způsobuje u ní občasné bolesti, a že by již nemohla otěhotněti. Při těchto bolestech musila vždy ulehnouti, a poležela si třebas 10 — 14 dní, než bolesti znovu ustaly.

Asi 14 dnů před mým příjezdem do Ž. B. postihly ji opět velmi silné bolesti, takže musila ulehnouti. Hned prvý večer povzdychla si ve svých bolestech: »Škoda, že Kočí není zde již dnes, jistě by mne mých bolestí zbavil.« Tu náhle octla se v bezvědomí, a v nejbližším okamžiku uvolněný její astrál stojí vedle ní, a ona vidí vlastní své tělo ležeti na posteli. V zapětí vznáší se vzduchem, cítí, že letí, pociťuje, jak proráží vzduch při svém rychlém pohybu, a najednou ocitá se přede mnou. Ač mne před tím nikdy neviděla, přece věděla určitě, že jsem to já a prosila mne, abych ji zbavil jejích bolestí. Položil jsem prý ruce na její hlavu a chvíli se modlil, pak prý jsem zkřížil ruce na prsou a poklonil se. Po tom se ona znovu vzdálila, letěla vzduchem, až se octla u svého lůžka, kde její tělo leželo stále v bezvědomí. Její astrál se opět umístil v těle fysickém, a když přišla opět k vědomí, zjistila, že bolesti jsou pryč. Vstala a ihned mohla konati všechny práce, jako před tím. Nejzajímavější na tom bylo, že celý její organismus dostal se opět do normálního stavu, děloha její byla ve správné poloze, a ona, asi za 6 neděl po této události přišla do jiného stavu. Po roce, když jsem přednášel v sousedním městě, přišla se mi pochlubiti roztomilým kloučkem, z kterého oba rodiče měli velikou radost.

Opět to byla její víra, která jí pomohla k úplnému uzdravení.

V témže místě přišel ke mně starý muž, který od dětství chodil o dvou berlích, neboť měl jednu nohu chromou, zakrnělou, mnohem kratší a slabší. Jak vstoupil do místnosti, kde jsem léčil, řekl mi: »Pane, já pevně věřím, že půjdu od vás úplně zdráv,« a já mu odpověděl, je-li jeho víra tak pevná, že jistě půjde ode mne úplně zdráv. Pak přikročil jsem k léčení chromé nohy. Když jsem táhl po třetí svýma rukama po noze od hora dolů, před mýma očima chromá noha začala se natahovati, rovnati, síliti, takže za chvilku byly obě nohy stejně dlouhé, rovné i silné. Mohl odejíti již bez berlí, a šel se hned ukázati čekajícím nemocným. Toto uzdravení působilo tak mocně na všechny přítomné, že další léčení v jejich řadách mělo přímo úžasné výsledky.

Od té doby uplynulo již několik let, a stařec chodí dále rovný a bez holí, a kdykoliv jsem přišel do tohoto města, byl jsem tu uvítán slovy: »Víte, že ten starý chodí stále úplně zdráv?«

Tedy opět to byla víra, která vytvořila zázraky.

Další příklad:

Jednou přijel za mnou z venkovského města jeden pan profesor a vyprávěl mi, jak uzdravil asi před rokem své malé děcko, které bylo těžce nemocno. Vypůjčil si od své sestry — ženy lesmistra — moji fotografii a položil ji na nemocné dítě a modlitbou prosil o jeho uzdravení, které se také dostavilo. »Nyní je mé dítě opět nemocno, pravil dále, ale protože mám právě co dělati v Praze, přicházím k vám, abych požádal o přímou pomoc.« Provedli jsme léčení na dálku, znovu podáním rukou a když pan profesor přijel domů, bylo dítě zdrávo.

Při této příležitosti musím vám pověděti, jak sestra tohoto profesora přišla k mé fotografii.

Měla šestiletou dcerušku, která se od narození nemohla vůbec postaviti na nožičky, a stěžovala si stále na bolesti v nich. Matka dověděla se o mém léčení, a napsala mi, zdali by mohla dcerušku svoji ke mně přivézti. Určil jsem den a hodinu, kdy může ke mně přijíti, ale místo návštěvy dostal jsem dopis, že stal se zázrak a dítě se již uzdravilo. Psala, že když listonoš s mým psaním vešel do myslivny, vzala list a vešla s ním do místnosti, kde nemocná ležela. V tom okamžiku, kdy si přečetla na obálce mé jméno, dceruška vykřikla: »Maminko, teď mne přestaly nožičky bolet!« Vyskočila z postele a radostně pobíhala po světnici. To se stalo 15. listopadu a od toho dne bylo dítě úplně zdrávo.

10. ledna následujícího roku žena dělala pořádek na psacím stole svého muže, a našla tam i můj dopis. Zdálo se jí zbytečným dopis déle schovávati, když děcko je již zdrávo, a nikdo také nepotřeboval se dověděti, že i ona obrátila se o pomoc k p. Kočímu. Hodila proto dopis do kamen. Jakmile list vzplanul, její dceruška s výkřikem klesla na zem a naříkala, že jí nožičky znovu bolí a nemohla se na ně postaviti.

Matka byla nad tím celá zoufalá a čekala, že to opět přejde. Když to ale trvalo již tři dny, rozhodla se že mi to napíše a poprosí o pomoc. Sedla a psala mi znovu. Když si však slabikovala písmena mého jména, jež psala na obálku, dítě na postýlce vykřiklo, že již má znovu po bolestech. Matka připsala tedy tuto radostnou zprávu do dopisu a prosila o moji fotografii, neboť věřila, že ta uchrání dítě před dalším onemocněním. Poslala mi také fotografii děcka a prosila mne, abych si ji někde postavil a měl stále na očích. To se také stalo, a nemoc se u dítěte již neopakovala.

I zde byla to víra matčina, která způsobila uzdravení děcka. Jakmile však stala se nevděčnou a styděla se za to, že mne žádala o pomoc a dopis spálila, nemoc se vrátila.

Další příklad:

V roce 1925 psalo se v novinách mnoho o mém léčení, a to pro i proti němu, a mnohé noviny otiskly mou fotografii, namnoze velmi nepodařeně. Jedna slečna účetní pražského závodu, která trpěla dlouho již žaludečními vředy, vystřihla si z novin takovou fotografii a na noc položila si ji na žaludek a ovázala šátkem.

Ráno se probudila a při prohlížení obrázku shledala, že podobizna moje z obrázku úplně zmizela, ale co hlavního, zmizely s ní i všechny její bolesti. Od té doby je zdráva.

I u ní byla to veliká víra, která ji uzdravila.

Další případ:

Při jedné své přednášce v H. zvedl jsem ruce, jako by k žehnání, a tu pocítil jsem, že z mých dlaní vyzařuje ona uzdravující síla. Konstatoval jsem tento fakt s poznámkou, ze v tomto okamžiku jsou asi mezi posluchači nemocní, kteří se právě uzdravili.

Přihlásilo se hned 6 osob, které pocítily uzdravení. Mezi nimi byla jedna židovská dívka, ochrnutá na celém těle, se zkroucenýma rukama i nohama, kterou tam přinesli na nosítkách. Po zvednutí mých rukou a mém požehnání jménem Ježíše Krista povstala ihned s uvolněnými údy, a od té doby chodí a pohybuje se bezvadně. Byla ovládnutá, a při mém hromadném žehnání opustila ji ovládající jí bytost.

I u této dívky a jejích rodičů byla to víra v možnost uzdravení, když dali ji dopravit do křesťanské společnosti. (Přednášku i léčení pořádala tamní Kostnická Jednota.)

Druhý den po přednášce léčil jsem na evangelické faře asi 90 nemocných a přítomen byl i místní okresní lékař. Když viděl výsledky mé léčby, byl mezi uzdravenými i jeden slepec, který za chvíli viděl, a více jiných zajímavých případů, požádal mne, abych šel s ním k večeru k jedné staré ženě, která po španělské chřipce leží již 7 let ochrnuta a nemůže žádným údem pohnouti. Byla to také židovka, a proto lékař měl pochybnosti, zda bude léčení působiti, děje-li se ve jménu Ježíše. Rozptýlil jsem ihned jeho pochybnosti, neboť Láska Boží nečiní rozdílů mezi svými dítkami; sám léčil jsem již s úspěchem mnoho příslušníků židovského náboženství.

Šli jsme tedy do rodiny Sch., a nalezli stařenu ležeti bezvládně na posteli.

Prozářil jsem celé její tělo, od hlavy až k nohám, a když jsem po třetí rukama svýma přešel až ke konečkům jejích prstů u nohou, vyzval jsem ji, aby se posadila, a ejhle, ona se skutečně posadila. Pak požádal jsem ji, aby sundala nohy z postele, a konečně, aby se postavila, a všechno to stařenka dokázala. Konečně pokynul jsem jí, aby chodila po světnici. V tom okamžiku ozval se otevřeným oknem z náměstí ohlušující křik: »Opět jeden zázrak, stará Sch. již chodí.«

I pan doktor byl celý užaslý a ptal se, jak je to možné, že se mi to podařilo. Odpověděl jsem mu, že přece u toho stál a viděl co dělám, a k tomu že jsem se jen modlil a prosil Pána za uzdravení nemocné a On vyslyšel mou prosbu. Byla to má veliká víra v Jeho Moc a Lásku, která tuto podivuhodnou věc způsobila.

Podobný případ:

Ve velmi vzdáleném městě od Prahy v U. ležela žena také ochrnutá na celém těle. Rodina její psala mi, abych tam přijel nemocnou léčiti, že mi nahradí všechny výlohy s tím spojené.

Protože to bylo v době, kdy celé zástupy nemocných na mne čekaly a já léčil denně 70 — 80 nemocných, nemohl jsem pro jednu opustiti všechny ostatní, neboť byl bych k cestě potřeboval nejméně 4 dny.

Napsal jsem proto, že provedu léčení na dálku, aby se v určený den v 7 hodin večer soustředila nad mojí fotografií, kterou jsem ke svému dopisu přiložil. Slíbil jsem, že se v onen den a hodinu soustředím nad jejím dopisem, a tak provedu léčbu. Asi za 14 dnů po odeslání svého dopisu dostal jsem list, psaný samou nemocnou. Psala: »Můj drahý dobrodinče, nemusela jsem čekati na Vámi určený den a hodinu, abych se uzdravila, neboť jakmile mi dcera donesla k posteli Váš dopis s Vaší fotografií, ihned se mi ulevilo, a jako by všechno se mne spadlo, mohla jsem hned vstáti, a od té doby opět chodím.«

I tato žena byla ovládnuta bloudící bytostí, která při dojití dopisu a fotografie nemocnou opustila, čímž zmizelo i ochrnutí.

Uvádím zde jen několik případů z tisíců uzdravených, z kterých je jasně viděti, jakou moc má víra. Potvrzuje to pravdivost slov Ježíšových: Víra tvá tě uzdravila, jdi a nehřeš více.« Opakuji tato slova znovu, abyste na ně nikdy nezapomněli.

Ježíš neuzdravoval všechny. Ve své vlasti nemohl a nečinil zázraků, poněvadž lidé z Jeho blízkého okolí neměli v něho víru.

Ke mně přichází mnoho nemocných, ale ne všichni bývají uzdraveni. Zdůraznil jsem již jednou, že pouze nemocní s pevnou vírou mohou se nadíti uzdravení.

Pro toho kdo věří, není zázraků, neboť může dosáhnouti všeho, zač prosí, věří-li pevně.

Tak člověk silné víry může poroučeti i živlům přírodním, zastavit déšť, ztišit bouři, vichřici i rozbouřené vlny mořské. Nesmí se však nikdy domnívati, že jest jeho ona moc, kterou se takové věci dějí. Musí si uvědomiti, že věří ve Všemohoucnost Boží, která je s to, aby učinila věci, které lid pokládá za zázraky. Není však žádných zázraků.

Zázrakem pro lidi jest každá událost a každý skutek, který si lid nedovede vysvětliti, o němž neví, jak vzniká a co je jeho podstatou. Jakmile duch lidský obohacen jest vysvětlením těchto záhad, přestává býti událost, dříve zázračná, zázrakem.

Dnešní moderní vynálezy, jako rádio, elektřina, automobily, letadla, podmořské čluny, atd. přestaly býti také utopiemi, a kdyby vstali dnes naši předkové a viděli vše to, řekli by jistě také, že jsou to zázraky.

Máte-li však silnou víru a vědomí, že »ne já, ale Láska Boží skutky činí,« pak jste schopni činiti takové věci, nad kterými materialisté budou kroutiti hlavami, a i když je přesvědčíte, budou to popírati. Již proto, že jest pohodlnější popírati, než hledati poctivě pravou podstatu věci.

Zkuste to a sami se přesvědčíte o pravdivosti těchto slov.

Při otiskování této přednášky vynechal jsem úmyslně poslední z případů v Ženevě vyprávěných. Jde tu o rodinu u nás velmi dobře známou a události tyto jsou ještě v živé paměti všech účastníků. Nerad bych se proto dotýkal této choulostivé záležitosti, která by ostatně vystačila sama o sobě na celou přednášku.

Na konec, abyste měli také praktický prospěch z této přednášky, dovolte mi, abych vám poradil, jak můžete sami duchovně léčiti a jak si máte ponati, abyste se také skutečně uzdravili.

Jste-li nemocní, uklidněte se a po své modlitbě přemýšlejte, nemáte-li s nikým nevyřízen nějaké nepříjemné záležitosti. Uvědomte si, že na nikoho se nehněváte, proti nikomu nemáte v srdci svém žádné nenávisti, krátce, že žijete se všemi bližními v plné harmonii a lásce. Uvědomte si upřímně, že všechno tvorstvo na zemi opravdově milujete.

Jste-li toho schopni, pak soustřeďte se v úplném klidu a odevzdání se vyslovte tuto modlitbu:

Bože Všemohoucí, vím, že si zasloužím tuto nemoc, nebo tyto bolesti, které jsem si způsobil sám překročením Tvých svatých zákonů. Prosím Tě, osvěť mne Svým Duchem Svatým a dej mi poznati můj poklesek, příčinu tohoto mého utrpení. Vím, že nepřichází od Tebe, neboť vím, že Ty Jsi nejvyšší Láska, Tys nejlaskavější Otec náš, který nás nikdy netrestá. Vím, že jsem to já sám, který vyvolal toto zlo, ale že jsem také sám svým soudcem i sám vykonavatelem spravedlnosti. Ale, velký Bože, chtěl bych býti s Tebou v plné harmonii. Jak toho mohu dosáhnouti?

Vím, že jsem hříšník, e často zneužívám své vůle proti Tvé svaté Vůli, avšak v této chvíli chci se všeho vzdáti a vynasnažiti se v budoucnu žíti lepší, ušlechtilejší, mravně čistý a láskyplný život. Chci odpouštěti všem svým nepřátelům, chci býti ve všem pokorný a snášenlivý a chci milovati i své nepřátele. Tak doufám dosáhnouti plné harmonie s Tebou.

Dovol mi tedy, Pane, nejlaskavější Otče náš, abych si směl opět uvědomiti, že jsem součástí Tvého velikého díla, že jsem projevem Tvé Lásky, že jsem tvorem Tvým a Ty mým Stvořitelem.

Ó, prosím Tě, dopřej mi, aby Tvá Láska, ona Síla vše uzdravující, vše v život uvádějící a vše při životě udržující, prošla nyní mým tělem, zejména mým nemocným organismem (zde uveďte přímo kterým), a já věřím, že jakmile se tak stane, budu úplně zdráv.

Proto otvírám se cele příchodu Tvé Lásky, otvírám celou bytost svou, tedy celou duši svou i celé tělo své, a prosím, dej, ať síla Lásky Tvé vejde do mne!

A nyní se zatajeným dechem zachovejte co možno nejdéle naprostý klid až rozleje se po celém vašem těle zvláštní blaživé teplo. Poté hned poděkujte asi těmito slovy:

Děkuji Ti, dobrotivý Bože — Otče náš, za tu milost, kterou Jsi mi právě prokázal a mne Láskou svou naplnil a uzdravil. Věřím, že jsem zcela zdráv, věřím, že jsem zdráv — věřím, že jsem úplně zdráv! —

Před poděkováním nesmíte se zabývati žádnými zvědavými nebo pochybujícími myšlenkami, nýbrž musí býti ve vás naprostá víra, že jste uzdraveni a z tohoto pevného přesvědčení má také vyplynouti váš vroucí dík Bohu.

Ti z vás, kteří jsou pokročilejší v duchovním životě, poznají při tom něco zcela nového. Pochopí, že nežijeme ani z pokrmu, ani vdechováním vzduchu. Budou překvapeni, když přestanou dýchati plícemi, že Něco nám nepochopitelného dýchá za nás v našem nitru, a to Něco přináší nám duchovní sílu, která udržuje nás při životě.

Můžete všichni učiniti pokus s tímto duchovním uzdravováním sebe samých, a zachováte-li se přesně tak, jak jsem vám naznačil, budete míti jistě úspěch a z nemocí svých se uzdravíte.

Jest to tak krásné, a proto přeji vám, aby Láska Boží provázela vás na všech cestách vašeho života, aby naplnila srdce vaše tak, aby po celý život váš z vás vyzařovala.

Po přednášce president Společnosti pro psychická studia poděkoval mi a žádal, abych mu zodpověděl jednu otázku:

Je-li hlavní podmínkou úspěchu tohoto léčení víra, jak může působiti na příklad u lidí, kteří nejsou schopni žádné vědomé víry, jako třebas děti v útlém věku, nebo šílení a pod.

Odpověděl jsem:

Máte-li v náručí malé děcko, od něj nemusíte požadovati žádných důkazů víry!

Přišly ke mně děti, které mně s tak čistou upřímností řekly:

»Věřím, pane, že mne uzdravíte.« Přišly však také nebo byly přineseny děti zcela malé, které nevěděly vůbec, co je to víra, ale za ně věřila matka, a proto i ony byly uzdraveny.

Léčím-li šílené, i zde přichází s jejich fotografií někdo, kdo v uzdravení věří, a šílený sám nemusí ani o tom věděti anebo mi říkati, že věří. Stačí víra některého člena rodiny. Důležité při tom jest poučiti onu ovládající bytost, ukázati jí správnou cestu, a odstraniti jménem Ježíše Krista její astrální tělo z těla nemocného. Nemocný neví a nemusí ani věděti ničeho o tom, co se stalo, a přece je osvobozen.

V obou případech věří vždy někdo v uzdravení nemocného, neboť jinak nebyli by mi donesli nemocného, nebo jeho fotografii.

U příležitosti svých přednášek ve Švýcarsku léčil jsem tam také mnoho nemocných, a z těch celá řada potvrdila mi písemně své uzdravení, nebo uzdravení svých drahých.

Z tohoto množství došlých mi dopisů a poděkování, jež bych tu mohl připojiti jako nejlepší doklady úspěšných výsledků duchovního léčení, uvádím zde pouze tři dopisy jedné švýcarské rodiny.

Jednalo se tu o mladou dívku, která po těžké operaci rakoviny střev, při níž byla jí značně zkrácena střeva, ležela na klinice de la Source. Profesor chirurgie, který operaci prováděl, prohlásil její případ za naprosto beznadějný k dalšímu životu. Bylo to právě v době, kdy jsem byl v Lausanne, a otec nešťastné dívky tázal se profesora, dovolil-li by, abych k ní mohl přijíti a provésti duchovní léčení. Ježto prý vzdal se již vší naděje na možné uzdravení a zachování jí při životě, svolil k mé návštěvě, abych prý mohl ukázati, co dovedu. Tak došlo k mé návštěvě na jmenované klinice a zde připojené překlady dopisů mluví samy o výsledku:

 

Lausanne, 4. 2. 1931.

Vážený pane,

jest mi velkým potěšením, že mohu Vám oznámiti značné zlepšení zdravotního stavu své dcery, které se před 15 dny dostalo vyznamenání Vaší návštěvou na klinice de la Source. Od několika dnů trpí méně, počíná opět jísti a myslím, že se její zdravotní stav zlepší. Děkuji Bohu, který Vás seslal na naši cestu, neboť vzhledem k velmi vážnému stavu, v jakém se nacházela, a při bezbrannosti lékařů proti její chorobě, poskytl jste mi naději a víru, a obrátil jste naše duše k Bohu. Pochopili jsme jasně, že Bůh vykonal zde veliký zázrak, a vyslechl naše modlitby, takže máme jistotu, že se uzdraví. Jak jsme Jemu vděční a šťastní, že kráčíme nyní ve stopách Ježíšových. Bude nám potěšením, až Vám budeme moci sděliti její úplné uzdravení, a doufáme, že se nám příštího roku dostane opět cti spatřiti Vás v Lausanne.

Přijměte, pane, naše díky z nejhlubšího srdce a naše uctivé pozdravy,

A. Zirilli.

 

Drahý pane,

Lausanne, 24. IV. 1931.

dovoluji si Vám připomenouti případ naší drahé dcery, kterou jste navštívil na klinice de la Source v Lausanne, abychom Vám mohli oznámiti šťastný výsledek léčení.

Od onoho dne, kdy jsem Vám psala, že se jí daří již lépe, přestála ještě velikou krisi, při níž jí hrozila smrt, ale potom nastal náhlý obrat. Pochopila jsem, že po obdržení mého dopisu (s fotografií) upjaly se Vaše myšlenky k tomuto dítěti, a že jste pokračoval v duchovním léčení. Po několika týdnech, kdy nemohla vůbec jísti, začala opět přijímati potravu, a to právě v té chvíli, kdy lékaři mluvili opět o operaci a nevěřili v možnost jejího uzdravení. Pochopila jsem, že se to nemělo stát, jelikož Bůh vyslyšel naše prosby o uzdravení tohoto dítěte, takže nebylo již operace třeba. Jak děkuji Bohu, že Vás vyslal na naši cestu ve chvíli, kdy nás lékaři připravovali na její smrt! Jak Vám děkuji za Vaše modlitby! Bůh čte v lidských srdcích a vidí, jak jsou naplněna radostí a láskou k Němu.

Od pondělka jest má dcera v rekonvalescenci v Leysin, aby zesílila a užívala slunečních lázní, a věřím, že její nohy, ochromené od paralisie se též uzdraví, aby její vyléčení bylo úplné.

Doufám, že se mi dostane štěstí shledati se s Vámi v Lausanne, a v očekávání tohoto velikého potěšení zdravím Vás, drahý pane, uctivě a upřímně.

A. Zirilli.

 

Lausanne le 16. VII. 1931.

Vysoce vážený pane,

obdržela jsem Váš dopis a děkuji Vám neskonale za pokračování v léčení naší drahé dcery. Zároveň s Vaší zprávou dostala jsem dopis od dcery, že ji navštívil lékař, který je velmi nadšen jejím uzdravením, a řekl, že ji chce za 6 neděl spatřiti vyléčenou v Lausanne. Ano, Bůh Vás vyslyšel a nemůžeme dosti zdůrazniti, že se stal zázrak, který z rodiny naší učinil rodinu křesťanů.

Doufáme, že v příštím roce spatříme Vás opět v Lausanne — pro blaho nemocných.

A. Zirilli.

 

Nahoru

 

Další:

 0      1           4     5        7     8     9     10     11