Nemoci karmické z přednášky v Ženevě - Voda Světla

Nejdříve se zmíním

To jsou nemoci, které si člověk zavinil většinou ve svých dřívějších životech špatnými skutky, které si v předcházejícím životě utrpením neodpykal, ani svými dobrými a láskyplnými skutky neodčinil.

Sem patří na příklad od narození slepí, většina hluchoněmých, hrbatí, různí mrzáci od narození a mnoho jiných vad, které duchovní já na sebe bere, aby těžký nějaký hřích svůj, nebo špatný život předcházející tím odčinila a nezdržovala se již ve svém vývoji.

Když jsem jednou o těchto věcech přednášel ve D. K., a zmínil se o těchto následcích karmy, povstal mezi posluchači jeden učitel a řekl: »Bratře, zamlouvá se mi vše, co říkáš. Všechno dobře chápu, ale to, co tvrdíš o nemocech karmických, nemohu dobře přijmouti, a prosím o bližší vysvětlení.« V té chvíli povstala v druhé lavici nějaká žena, která byla mediem, jež ocitlo se právě v transu a pravila:

»To, co prohlásil zde Kočí, je úplná pravda. Důkazem toho jest má sousedka, která jest od narození slepá. Řeknu vám, čím tato slepá byla ve svém předcházejícím životě. Byl to muž, který byl velmi zámožným šlechticem a žil velmi nemravným životem. Jeden z jeho sluhů řekl mu jednou: „Nemohu se, pane, již dívati na to, co všechno ty děláš,“ a pán mu odpověděl: „Nemůžeš-li se již na to dívati, nebudeš toho viděti!“ — Dal mu vypáliti obě oči a oslepeného vsadil do žaláře. Za tento svůj hrozný čin musí pykati v tomto životě úplnou slepotou od narození svého až do své smrti.«

Upozornil jsem posluchače na to, jak moudře je zařízeno, že není nám známa naše minulost z předcházejících životů, neboť právě na tomto příkladě lze poznati, jak mnohdy bylo by hrozné poodhrnouti roušku tohoto velikého tajemství.

Proto vás při této příležitosti varuji, abyste nepátrali zvědavě po tom, jaké byly vaše dřívější životy, nebo co vám přinese budoucnost. Není také dobře tázati se na to ve spiritistických seancích.

Nejlepší odpovědí na takové otázky jest nynější váš život. Vede-li se vám špatně, nežili jste v předcházejícím životě správně, a je-li váš nynější život nešlechetný, nemravný, sobecký a nepoctivý, bude váš příští život plný utrpení, nepotká-li vás toto utrpení již v tomto životě.

Konané dobro nese dobré ovoce, spokojenost, štěstí i zdraví. Vykonané zlo přinese vám opět jen neštěstí, nespokojenost, bídu a nemoce. Máte proto snadnou volbu, jak máte žíti.

Ukáži vám nyní zajímavý příklad hluchoněmoty.

Jednoho dne léčil jsem v K. tři případy hluchoněmých. Byla to tři mladá děvčata, která přišla společně. Léčení u všech tří mělo dobrý výsledek, a tyto tři uzdravené upozornily na to jinou hluchoněmou, která přišla pak také k léčení. U ní však zůstalo léčení bez žádoucího výsledku. Nechápal jsem, proč u této moje léčení nemělo úspěchu. Když mne pak tamnější spiritisté pozvali do své seance, jíž se zúčastnila i ona neuzdravená žena, projevila se tam jedna bytost, která vysvětlovala příčinu její hluchoněmoty.

Řekla: »Já jsem to byl, který způsobil a dosud působím, aby tato žena byla hluchoněmá, neboť v předcházejícím životě byla mou ženou a byla na mne tak zlá, že jsem mnoho vytrpěl. Za to, když se znovu zrodila, dal jsem jí, abych ji potrestal hlínu do uší, kameny do úst a ještě svůj kabát na hlavu.«

Upozornil jsem tuto bytost, že nedělá dobře, když se mstí, že by pro sebe udělala daleko lépe, kdyby odpustila a láskou zlo splácela. Požádal jsem ji, aby oné ženě odpustila a osvobodila ji od tohoto velikého neštěstí, neboť takto sama sobě velmi škodí a bude škoditi i dále, vytrvá-li ve svém zlém počínání. Poté bytost ona slíbila, že tak učiní a pravila: »Vyjmu tedy hlínu z uší a kameny z úst, ale ten kabát z hlavy musíš jí sundati sám, až přijde k tobě znovu k léčení, a kabát ten musíš pak vyhodit oknem.«

Žena přišla, učinil jsem tak, jak duch žádal, a žena byla uzdravena.

Ve všech těchto čtyřech případech jednalo se pouze o tak zv. karmu dočasnou, kterou možno za určitých okolností změniti. Většina karmických nemocí jest však nevyléčitelná, ba ani nesmí být léčena, aby se tím osvobozující duši nepřekáželo v jejím duchovním postupu.

Já však i při tom věřím ve veliké milosrdenství Boží, věřím ve velkou Lásku Ježíše Krista, a proto také věřím, že co jest nemožno odstraniti námi, může býti odstraněno Jejich Láskou. Proto při každém léčení se modlím a za každého nemocného prosím Pána, aby On jej uzdravil, a je-li případ karmický, aby byl mu zbytek karmy prominut, nebo alespoň následky její zmírněny.

Jednoho dne přivedli mně v K. k léčení tři slepce. Byl mezi nimi jeden legionář, jeho žena, a stařeček 83 léta starý, který byl od narození slepý. Než jsem přistoupil k léčení, byl jsem duchovní cestou upozorněn, ze jeden z nich jest případ karmický. Před léčením upozornil jsem všechny tři na to, co jest karma, jejíž následky jeví se v našem životě jako utrpení, jímž při prožívání našeho nesprávného jednání sami na sobě očišťujeme své duchovní já od námi spáchaných hříchů. Proto že máme všechno přijímati s vděčností k Bohu a nereptati. Připomněl jsem také, že Bůh ve Své Lásce obdaří vždy trpícího velikou trpělivostí a silou, aby utrpení svá snáze snášel.

Pak teprve započal jsem duchovní léčbu, nejprve u ženy, která za chvíli prohlásila, že vidí a dovedla pojmenovati všechny předměty v oné místnosti, ba určila i co představují obrazy na stěnách. To tedy nebyla karma.

Druhým byl legionář, který po chvíli prohlásil, že ani u něho není to karma, neboť »já vidím váš tenký řetízek u hodinek, ano, vidím také nábytek a obrazy, tedy Bůh se nade mnou smiloval a vrátil mi zrak.«

Zbyl tu ještě třetí slepec, onen stařeček, u něhož byl to případ skutečně karmický, neboť byl od narození slepý.

Přistoupil jsem k němu velmi dojat, vroucně prosil jsem Ježíše, aby tomuto slepému starci změnil karmu, odpustil mu zbytek jeho trestu a popřál mu, pro zbývajících několik let života, zraku. Prosil jsem, aby mu bylo dovoleno shlédnouti všechny krásy tvorby Boží a spatřit světlo sluneční.

Po této prosbě mé stařeček najednou dojat promluvil. »Tak viděj, že ani u mne to není karma nezměnitelná, vždyť já jich vidím a jsem překvapen, že jsou ještě mladej. Já si jich představoval jako dědečka s dlouhými vousy.«

Jaký dojem všechna tato tři uzdravení vyvolala mezi množstvím čekajících nemocných, nelze popsati. Všichni jsme radostí plakali, a nemocní, přicházející po tom k léčení, byli všichni hravě uzdravení, neboť víra jejich byla tak posílena, že se stali schopnými k přijetí oné duchovní síly uzdravující.

Ale s uzdravením stařečka nebylo to tak jednoduché. Z něho byla sice karma sejmuta a vidí, po tolika letech ještě dnes, ale oslepl jsem já. Nejdříve na pravé oko. Později bylo mi vzkázáno docela cizími lidmi, že v jejich spiritistickém kroužku bylo jim nějakou bytostí sděleno, že jsem oslepl kvůli zásahu do karmy onoho dědečka. Mají prý mne na to upozorniti, abych věděl, proč jsem oslepl na pravé oko. Nechtěl jsem se dáti operovati (byl to šedý zákal), abych dědečka nepřipravil znovu o zrak.

Leč Bůh ve své veliké Lásce určil jinak. Aby mi zachránil oko, na němž šedý zákal byl již přezrálý, dal mi po dva a půl roce oslepnouti i na druhé oko. Skorem rok se toto připravovalo, a já, poloslepý, jezdil po světě, přednášel a léčil, až jsem oslepl úplně. Pro mne však nebylo to žádným utrpením. Naopak, snášel jsem to s radostí a s veselou myslí.

Úplně slepým nebyl jsem však dlouho. Operovali mne, nejdříve oko pravé, za půl roku pak i oko levé, a to s takovým úspěchem, že nyní, pomocí zvláštních brýlí, vidím lépe, než v době, kdy jsem měl obě oči zdravé.

Při této příležitosti vám také řeknu, jak jsem při druhé operaci odvrátil od sebe všechny bolesti, které se při takových operacích obyčejně dostavují, a které jsem zažil také při operaci první.

Když mne vezli již připraveného k operaci z tmavé komory do operačního sálu, zastavil se se mnou sluha na kraji sálu a odešel. Této chvíle použil jsem k tomu, abych se soustředil a v duchu vyslovil toto: Můj Bože, já věřím, že nepřipustíš ke mně větších bolestí, než bych mohl snésti. Vím také, že v poměru k celému vesmíru nejsem ničím jiným, než nepatrnou jeho částečkou, která je v neustálém spojení s tímto velkým celkem. Proto také bolesti mé, připojím-li se jimi k celému vesmíru, zmizí v něm právě tak, jako kapka inkoustu v moři. I tato rozplyne se za okamžik, že nezbude z ní ničeho, nikomu neublíží. Tak i mé bolesti zmizí a rozplynou se ve vesmíru, a nikdo jich neucítí. Dovol mi tedy, Bože, abych se se svými bolestmi připojil vědomě k tomuto velikému celku, jehož jsem malinkou částečkou, a já věřím, že ani já, ani kdo jiný bolestí těch neucítí. Stalo se jak jsem věřil a přečkal jsem celou operaci úplně bez bolesti, k údivu ošetřujících mne lékařů. Můžete to také sami zkusiti, a jsem jist, že budete-li naprosto věřící, i vám se to podaří.

Další druhy nemocí, které lékařská věda dosud nedovede léčiti, jsou choroby posedlých, čili ovládnutých cizími astrálními těly.

Do této skupiny můžeme zařaditi ranění mrtvicí, padoucnici, asthma, šílenství, žloutenku, ochrnutí, dále cukrovku, srdeční vady, někdy i různé choroby žaludeční, jaterní a mnoho jiných nervových chorob. Všechny tyto choroby mohou býti uzdraveny jen cestou duchovní.

Je-li někdo posedlý nebo ovládnutý, znamená to, že cizí astrální tělo zaujme buď cele nebo jen částečně astrální tělo nemocného. Tím porušuje činnost různých orgánů v těle nemocného a vyvolává tak různé choroby, nad kterými jsou obyčejně i nejznamenitější lékaři bezradní.

Na příklad v blázincích je mnoho nemocných, kteří nepozbyli rozumu a také nemají žádné organické vady, nýbrž jsou jen posedlí. Mluví s cesty, jak se o nich říká, neboť místo ducha nemocného projevuje se duch cizí, který mnohdy vidí věci z pláně astrální, kterých mi svým zrakem nemůžeme postřehnouti. Protože bývají to často věci velmi fantastické, páni lékaři se domnívají, že je to důsledek nějaké organické vady mozku. Ba jsou i případy, že i úplně zdraví lidé, kteří nejsou ani posedlí, dostanou se do blázince, a to jen proto, že mají schopnost odpoutati sami svůj astrál, čímž stávají se schopnými viděti jako jasnovidci věci pro nás neviditelné. Jsou-li to začátečníci, kteří nejsou o této možnosti poučeni, vypravují domácím lidem i známým, co všechno viděli, a jsou hned uznáni za nešťastníky, kterým přeskočilo nějaké kolečko.

Léčení takových lidí i posedlých dá se někdy velmi snadno provésti a to s úspěchem, třeba jen pomocí fotografie nemocného. Podařilo se mi tímto způsobem dostati již mnoho lidí z stavů pro choromyslné.

Uvedu vám jeden příklad z poslední doby.

Jedna paní, která velmi ráda navštěvovala divadlo, byla jednou tři dny za sebou v divadle, a po každé se vrátila velmi rozrušena domů. Při třetí návštěvě v divadle rozčílila se tak, že se odpoutalo její astrální tělo a cizí astrál zaujal jeho místo. Tato změna jevila se u ní v tom, že stále zpívala různé operní árie, kterých dříve ani neznala. Napomínali ji, aby nechala zpěvu, leč ona tvrdila, že je hraběnka, která přišla o celý svůj majetek a musí cvičiti, aby si zpěvem vydělala svůj chleba.

Rodina odvezla ji do ústavu pro choromyslné, a někdo poradil jim, aby mi donesli její fotografii. Učinili tak, a já se pokusil dostati z ní onen cizí astrál, který byl skutečně duch nějaké zchudlé hraběnky, která se musila živiti pak zpěvem, a která si neuvědomila dosud svůj stav posmrtný. Pokus se zdařil, jako celá řada jiných, a ona paní byla za několik dnů propuštěna z ústavu. Hned na to přišla mi osobně s celou rodinou poděkovati.

Při té příležitosti upozornil jsem ji na příčinu jejího onemocnění a radil jí, aby nyní dlouho nešla do divadla, neboť duch, který ji ovládal, bude asi dále v divadle, snad v očekávání, že tam dostane angažmá. Mohl by tedy využíti opět jejího rozrušení a ovládnouti znovu její tělo. Žel, paní tato vydržela bez divadla právě šest neděl a nedala se rodinou zadržeti. Při představení rozčílila se znovu, a historie se opakovala. I po druhé byla z ústavu vysvobozena působením na její fotografii.

Léčil jsem šílené prostřednictvím fotografií s úspěchem na velkou dálku, jeden případ i v Chicagu. V Paříži dokonce učinili pokus tím, že přiložili fotografii jedné šílené, která byla čtyři roky v ústavě jen k mé fotografii, a nemocná byla za 4 dny propuštěna domů.

Proč lze léčiti zejména ovládnutí či posedlost tak snadno pomocí fotografie nemocného? Na každé fotografii jest totiž část fluidu z těla fotografovaného, kterou paprsky sluneční přenášejí na desku, a kopírováním se tato část fluidu dostává na kopii, ba i na reprodukce. Zajímavé při tom je, že tato část fluidu spojena je neustále s fluidem těla vlastního, a to neviditelnou vlnou (jako vlna radiová), a držím-li fotografii mezi dlaněmi svých rukou, spojí se můj fluid s fluidem na fotografii, a provádím-li duchovní léčení na dálku, působí toto ihned pomocí oné spojovací vlny i na astrální tělo nemocného, z něhož vysílaná síla přechází i na tělo fysické.

Léčím-li takto posedlé, působí toto léčení na astrál nemocného ovládající tak, že ve většině případů astrál ihned nemocného opouští, a nemocný, k úžasu domácích lidí, bývá ihned zdráv. Nestalo se však nic jiného, než že z fysického těla odešla psychická příčina, t. j. nepříznivě zde působící cizí astrál.

Při léčení na dálku volám vždy ovládající bytost k sobě a domlouvám jí a upozorňuji ji na neblahé následky pro ni, kdyby setrvala v těle jí nepatřícím. Taková bytost musí pak uposlechnouti mého telepatického rozkazu a dostaviti se ke mně.

Je-li u mne, nemůže býti současně u nemocného, a proto ta úžasná, okamžitá změna u nemocného. Dostaví-li se taková bytost ke mně, dává svoji přítomnost na jevo různým způsobem. Buď klepáním na okno, cvrkáním v telefonu, praskáním v nábytku, v rámech obrazů, nebo i zvláštními zvuky ve dveřích.

Proto léčení ovládnutých jest často účinnější, provádí-li se na fotografii, než při přímém osobním působení na nemocného, neboť nemocný obyčejně sám léčbu tuto nepříznivě ruší.