Vliv víry nemocného na jeho uzdravení - Voda Světla

Předevčírem ukončil jsem svou první přednášku upozorněním, jak velký vliv při duchovním léčení má víra nemocného na jeho uzdravení, a dnes chci vám podati několik příkladů o tom.

Jednoho dne přinesli ke mně mladou dívku asi dvacetiletou, jež byla na celém těle úplně ochrnuta. Ruce i nohy měla pokryty boulemi a oteklinami, jako od revmatismu, skrčené, tvrdé jako kámen, a prsty splývaly dohromady v beztvárnou hmotu. Nebyla schopna ani nejmenšího pohybu, a po prvém mém léčení musili ji opět dva lidé odnésti.

Neslyšel jsem pak o ní po celý rok, až jednou vyzval mne můj přítel A., abych šel s ním navštíviti jednu jeho známou rodinu.

Když jsme vstoupili do bytu, přišla nám v ústrety hezká, roztomilá dívka a přivítala nás. Při podání ruky se usmívala, a já pohleděv jí do očí, poznal jsem, že jsem ji již kdysi viděl, nemohl jsem si však vzpomenouti kde.

Ptal jsem se jí, nemá-li sestru, která snad u mne byla u léčení. Odpověděla mi s radostnou tváří, že ona sama je mou bývalou nemocnou, a sice onou, kterou ke mně přinesli úplně ochrnutou.

Divil jsem se tomu velmi, když hned po mém léčení žádný výsledek nebyl patrný a vícekráte se již u mne neobjevila. Ptal jsem se proto, jakým způsobem zbavila se svého utrpení. Pochlubila se mi, že může již bez obtíží choditi sama po schodech nahoru i dolů, a ruce její jsou schopny i nejjemnější práce, a dodala šibalsky: »A to všechno jen proto, že jsem po celý rok kradla.«

»Kradla?« — ptal jsem se udiven, a ona to znovu opakovala, že kradla, a prosila mne za odpuštění dříve, než se přizná. A pak se přiznala, že po celý rok, každého večera po své modlitbě — kradla — mou sílu. Řekla mi, že každého dne než usnula, představila si mne, jako bych stál před ní, tím se se mnou spojovala a při tom říkala: »Věřím, že tvou pomocí a tvým prostřednictvím se uzdravím a také byla jsem uzdravena.«

Byla to její víra, která jí pomohla k jejímu uzdravení.

Jiný příklad.

Jedna dáma v B. byla stižena anginou a ke konci třetího dne bylo jí tak zle, že nemohla polknouti ani trochu mléka. Lékař obával se, aby tím nebylo zasaženo srdce. Když jí bylo nejhůř, povzdechla si: »Škoda, že tu není Kočí, ten by mne jistě uzdravil!« V tom okamžiku uslyšela v pokoji, ač byla tu úplně sama, cizí hlas, který jí pravil: »Máš přece jeho fotografii, tak jí použij!« Vstala tedy, vzala mou fotografii do ruky a soustřeďovala se nad ní, aby se se mnou dostala do myšlenkového spojení. Tu pojednou jako by někdo neviditelný uchopil její ruku s fotografií a nesl ji k jejímu nemocnému krku. Jakmile se fotografií dotkla chorého místa, angína zmizela. Také zde jedná se o velikou víru, která přivodila toto uzdravení.

Tato dáma má závod, do kterého přichází mnoho místních i venkovských lidí, a každému vypravovala, jakým záhadným způsobem byla uzdravena. Výsledek toho byl, že z celého okolí vypůjčovaly si od ní mou fotografii rodiny, kde měly nějakého nemocného, a všude prý s dobrým úspěchem.

O tom dověděla se také žena hajného z blízké myslivny, stižená padoucnicí, a přišla si s mužem také vypůjčit fotografii. Dostala ji darem, neboť dosavadní majitelka opatřila si již novou.

Když se hajný se ženou vraceli domů, nemohla žena jíti tak rychle, poslala hajného napřed domů, aby opatřil hospodářství. Náhle pocítila, že na ni přichází epileptický záchvat, a třásla se strachy, co s ní bude, když tu tak sama a bez pomoci v lese padne. Tu si vzpomněla, že má s sebou moji podobiznu, vytáhla ji rychle z kabelky, a při pohledu na ni řekla: »Věřím, že pomocí tvou budu uchráněna před záchvatem,« — a také záchvat se nedostavil. Když přišla domů, povšiml si muž jejích bledých rtů a vyzval ji, aby si lehla, že dle všeho přijde na ni záchvat.

»Již nepřijde« — řekla mu — »teď mám talisman, a ten mne od záchvatů zachrání,« a ukázala mu mou fotografii.

Od té doby nosí stále moji fotografii u sebe, a záchvaty padoucnice se již nedostavily. Věří, že je ochráněna touto fotografií, věří, že je nyní bezpečná. Tedy také i zde je to její víra, která ji uzdravila.

Další příklad:

V Kr. D. léčil jsem mnoho nemocných a mezi nimi byla jedna 6 —7 let stará dívenka, která byla úplně slepá. Přivedla ji babička.

Dítě mne objalo a pravilo: »Drahý pane, já věřím, že mne uzdravíte, a že budu viděti. Věřím, že Ježíš, který skrze vás již tolik lidí uzdravil, uzdraví také mne.« Odpověděl jsem jí: »Ano, drahé dítě, věříš-li, že budeš uzdravena, budeš viděti ještě dnes.« A skutečně, ihned po skončení mého léčení prohlédla a říkala: »Babičko, já vidím již obrazy na stěně!« Babička dojetím plakala a já — také.

Jiný příklad:

V sousedství Prahy bydlí zámožná rodina, která měla půl roku již nemocnou dvanáctiletou dcerušku. Ošetřovalo ji celkem 13 lékařů z dvou klinik, i profesoři a docenti, ale, ač měli nejlepší snahu dítěti pomoci, všechno selhalo. Při společném konsiliu usoudili, že dítěti není pomoci, a že již asi dlouho nevydrží, neboť bylo již celé proležené a začínaly mu otékati nohy.

Když pak rodičům oznámili výsledek této porady, byli rodiče úplně zdrceni, neboť již jednu dcerušku, také ve stáří 12 let ztratili.

Večer na to, když matka uléhala, (bylo to v sobotu), vroucně se modlila a prosila Boha, aby jim vnukl radu, co by mohli ještě pro záchranu dítěte učiniti. Když se pak v neděli o 6. hodině ráno probudila, slyší v ložnici cizí hlas, který opakuje třikráte slovo — Kočí — Kočí — Kočí.

Užaslá paní ptala se hned svého muže, zda také něco slyšel, ale on ještě spal. Probudila ho tedy a vyprávěla, co slyšela. Oba přemýšleli, co to má znamenati, až konečně pan K. přišel na to, zda není to jméno onoho nakladatele, který se zabývá léčením, a na něhož jsou tímto záhadným způsobem upozorněni.

Hned druhý den v pondělí o půl 11 hod. dopoledne přišel pan K. ke mně a prosil, abych šel hned k jeho nemocné dcerušce. Na můj dotaz, co soudí lékaři, řekl mi, že se domnívali nejdříve, že je to tyfus, pak paratyfus, ale po chemických zkouškách bylo to vyvráceno, a dnes vlastně neví nikdo, co to je. S politováním odepřel jsem návštěvu, abych snad nákazu nepřenesl na jiné nemocné a požádal jsem jen o její fotografii. Tu ale p. K. neměl s sebou a proto navrhl jsem mu jiný způsob, jak dá se léčiti na dálku. Požádal jsem jej, aby zavřel oči a představil si nemocnou, pak jsem vzal jeho ruce, pravou za levou, levou za pravou, a dlaň na dlaň, a tak dosáhl jsem spojení s nemocnou.

Pak provedl jsem duchovní léčbu na dálku, a pan K. zcela dobře cítil, jak jím při tom probíhá cosi jako elektrický proud a teplo.

Po léčení řekl jsem mu, že mi velmi záleží na tom zjistit, co se v tomto okamžiku dělo s nemocnou, aby tedy zatelefonoval domů.

Pan K. mi vyhověl a jeho choť sdělila mu zajímavou zprávu, že právě Jarunka požádala o mísu a vyšla z ní materie, krev a kusy blan střevních, a že se jí po tom velmi ulehčilo.

V půl jedné odpoledne měl jsem v ruce již její fotografii, a když jsem pomocí této provedl léčení na dálku po druhé, opakoval se případ s msou, jako dopoledne. Večer pak asi ve čtvrt na 8. provedl jsem léčbu po třetí, a v tu dobu dlící tam domácí lékař MUDr B. mohl se okamžitě přesvědčiti o zázraku, který se tu stal, a konstatoval, že dítě je podivuhodným způsobem zachráněno.

Když pak tuto zprávu sdělil telefonicky jednomu z pánů profesorů, prohlásil tento, že případ dcerky p. K. zůstane na vždy záhadou pro lékařskou vědu.

Před třetím léčením večer, asi v 7 hodin, když byl již domácí lékař přítomen, vzpomněl si pan K., že asi nyní budu již léčiti. V tom okamžiku, drže se železné postele u noh nemocné, úplně ztrnul a nemohl se ani pohnouti, ani promluviti. Přítomná choť, ošetřovatelka i lékař hleděli na něho a nechápali, co se s ním děje, ale nemohli mu pomoci. Teprve ve čtvrt na 8., když jsem vzal fotografii nemocné a začal s léčením, všechno zmizelo a jeho ztrnulost pominula.

Lékař tázal se pak pana K., co to dělal, nepůsobil-li nějak sugescí anebo hypnosou. »Nikoliv« — odpověděl — »ale jedno nyní vím, že když nemohla pomoci věda lékařská, pomáhá a pomůže nyní Bůh. Až bude Jarunka uzdravena, povím vám, pane doktore, jakým způsobem byla uzdravena.«

To se stalo 22. října, a 15. listopadu na to sáňkovala již nemocná na silnici. Dnes jest již úplně zdravá a pokračuje úspěšně ve svých studiích.

Zde máte neklamný důkaz, jak pomohla veliká a čistá víra v Boha a Jeho pomoc.

Další příklad:

Léčil jsem jednou na Moravě v P. a sešlo se veliké množství nemocných. Mezi nimi byla i jedna žena z Polska, která trpěla velkými bolestmi žaludečními, snad tvořícími se vředy. Když spatřila tolik nemocných, řekla si: »Těm je jistě hůř než mně, raději ustoupím, aby se dostalo na těžké pacienty, kterých tu tolik čeká. Odešla. Učinila to z lásky k bližnímu, protože nebyla sobecká. Sebe obětovala, aby jiným pomohla, a za to byla spravedlivě odměněna.

Té noci po této příhodě zdálo se jí, že jde lesem a uviděla mne seděti tam na osamělé lavičce. Když mne tak viděla odpočívati, a nikdo nebyl u mne, sešla s cesty ke mně a pravila: »Víš, když tolik nemocných čekalo dopoledne na tvou pomoc, litovala jsem tě, co máš práce, a litovala jsem také těch těžce nemocných, kteří čekali, a udělala jsem jim raději místo. Když tě ale vidím zde tak samotného, prosím tě, uzdrav také mne.« Tu jsem v jejím snu povstal, položil ruku na její žaludek a prosil za její uzdravení.

Nato se probudila, a pocítila hned značné ulehčení. Když pak ráno vstala, shledala, že je úplně zdravá a zbavená všech dřívějších potíží.

Zde pojila se víra s láskou, a proto tato dobrá žena musila býti uzdravena. Ne já, ale Láska Boží splatila jí její lásku k bližnímu.

Nový příklad:

Před svou přednáškou v Ž. B. léčil jsem, a mezi jinými přihlásila se mi žena, která mi vypravovala zajímavý případ. Od posledního porodu trpěla vždy za 3 — 4 měsíce velkými bolestmi vnitřními, a lékař tvrdil, že má obrácenou matku, což způsobuje u ní občasné bolesti, a že by již nemohla otěhotněti. Při těchto bolestech musila vždy ulehnouti, a poležela si třebas 10 — 14 dní, než bolesti znovu ustaly.

Asi 14 dnů před mým příjezdem do Ž. B. postihly ji opět velmi silné bolesti, takže musila ulehnouti. Hned prvý večer povzdychla si ve svých bolestech: »Škoda, že Kočí není zde již dnes, jistě by mne mých bolestí zbavil.« Tu náhle octla se v bezvědomí, a v nejbližším okamžiku uvolněný její astrál stojí vedle ní, a ona vidí vlastní své tělo ležeti na posteli. V zapětí vznáší se vzduchem, cítí, že letí, pociťuje, jak proráží vzduch při svém rychlém pohybu, a najednou ocitá se přede mnou. Ač mne před tím nikdy neviděla, přece věděla určitě, že jsem to já a prosila mne, abych ji zbavil jejích bolestí. Položil jsem prý ruce na její hlavu a chvíli se modlil, pak prý jsem zkřížil ruce na prsou a poklonil se. Po tom se ona znovu vzdálila, letěla vzduchem, až se octla u svého lůžka, kde její tělo leželo stále v bezvědomí. Její astrál se opět umístil v těle fysickém, a když přišla opět k vědomí, zjistila, že bolesti jsou pryč. Vstala a ihned mohla konati všechny práce, jako před tím. Nejzajímavější na tom bylo, že celý její organismus dostal se opět do normálního stavu, děloha její byla ve správné poloze, a ona, asi za 6 neděl po této události přišla do jiného stavu. Po roce, když jsem přednášel v sousedním městě, přišla se mi pochlubiti roztomilým kloučkem, z kterého oba rodiče měli velikou radost.

Opět to byla její víra, která jí pomohla k úplnému uzdravení.

V témže místě přišel ke mně starý muž, který od dětství chodil o dvou berlích, neboť měl jednu nohu chromou, zakrnělou, mnohem kratší a slabší. Jak vstoupil do místnosti, kde jsem léčil, řekl mi: »Pane, já pevně věřím, že půjdu od vás úplně zdráv,« a já mu odpověděl, je-li jeho víra tak pevná, že jistě půjde ode mne úplně zdráv. Pak přikročil jsem k léčení chromé nohy. Když jsem táhl po třetí svýma rukama po noze od hora dolů, před mýma očima chromá noha začala se natahovati, rovnati, síliti, takže za chvilku byly obě nohy stejně dlouhé, rovné i silné. Mohl odejíti již bez berlí, a šel se hned ukázati čekajícím nemocným. Toto uzdravení působilo tak mocně na všechny přítomné, že další léčení v jejich řadách mělo přímo úžasné výsledky.

Od té doby uplynulo již několik let, a stařec chodí dále rovný a bez holí, a kdykoliv jsem přišel do tohoto města, byl jsem tu uvítán slovy: »Víte, že ten starý chodí stále úplně zdráv?«

Tedy opět to byla víra, která vytvořila zázraky.

Další příklad:

Jednou přijel za mnou z venkovského města jeden pan profesor a vyprávěl mi, jak uzdravil asi před rokem své malé děcko, které bylo těžce nemocno. Vypůjčil si od své sestry — ženy lesmistra — moji fotografii a položil ji na nemocné dítě a modlitbou prosil o jeho uzdravení, které se také dostavilo. »Nyní je mé dítě opět nemocno, pravil dále, ale protože mám právě co dělati v Praze, přicházím k vám, abych požádal o přímou pomoc.« Provedli jsme léčení na dálku, znovu podáním rukou a když pan profesor přijel domů, bylo dítě zdrávo.

Při této příležitosti musím vám pověděti, jak sestra tohoto profesora přišla k mé fotografii.

Měla šestiletou dcerušku, která se od narození nemohla vůbec postaviti na nožičky, a stěžovala si stále na bolesti v nich. Matka dověděla se o mém léčení, a napsala mi, zdali by mohla dcerušku svoji ke mně přivézti. Určil jsem den a hodinu, kdy může ke mně přijíti, ale místo návštěvy dostal jsem dopis, že stal se zázrak a dítě se již uzdravilo. Psala, že když listonoš s mým psaním vešel do myslivny, vzala list a vešla s ním do místnosti, kde nemocná ležela. V tom okamžiku, kdy si přečetla na obálce mé jméno, dceruška vykřikla: »Maminko, teď mne přestaly nožičky bolet!« Vyskočila z postele a radostně pobíhala po světnici. To se stalo 15. listopadu a od toho dne bylo dítě úplně zdrávo.

10. ledna následujícího roku žena dělala pořádek na psacím stole svého muže, a našla tam i můj dopis. Zdálo se jí zbytečným dopis déle schovávati, když děcko je již zdrávo, a nikdo také nepotřeboval se dověděti, že i ona obrátila se o pomoc k p. Kočímu. Hodila proto dopis do kamen. Jakmile list vzplanul, její dceruška s výkřikem klesla na zem a naříkala, že jí nožičky znovu bolí a nemohla se na ně postaviti.

Matka byla nad tím celá zoufalá a čekala, že to opět přejde. Když to ale trvalo již tři dny, rozhodla se že mi to napíše a poprosí o pomoc. Sedla a psala mi znovu. Když si však slabikovala písmena mého jména, jež psala na obálku, dítě na postýlce vykřiklo, že již má znovu po bolestech. Matka připsala tedy tuto radostnou zprávu do dopisu a prosila o moji fotografii, neboť věřila, že ta uchrání dítě před dalším onemocněním. Poslala mi také fotografii děcka a prosila mne, abych si ji někde postavil a měl stále na očích. To se také stalo, a nemoc se u dítěte již neopakovala.

I zde byla to víra matčina, která způsobila uzdravení děcka. Jakmile však stala se nevděčnou a styděla se za to, že mne žádala o pomoc a dopis spálila, nemoc se vrátila.

Další příklad:

V roce 1925 psalo se v novinách mnoho o mém léčení, a to pro i proti němu, a mnohé noviny otiskly mou fotografii, namnoze velmi nepodařeně. Jedna slečna účetní pražského závodu, která trpěla dlouho již žaludečními vředy, vystřihla si z novin takovou fotografii a na noc položila si ji na žaludek a ovázala šátkem.

Ráno se probudila a při prohlížení obrázku shledala, že podobizna moje z obrázku úplně zmizela, ale co hlavního, zmizely s ní i všechny její bolesti. Od té doby je zdráva.

I u ní byla to veliká víra, která ji uzdravila.

Další případ:

Při jedné své přednášce v H. zvedl jsem ruce, jako by k žehnání, a tu pocítil jsem, že z mých dlaní vyzařuje ona uzdravující síla. Konstatoval jsem tento fakt s poznámkou, ze v tomto okamžiku jsou asi mezi posluchači nemocní, kteří se právě uzdravili.

Přihlásilo se hned 6 osob, které pocítily uzdravení. Mezi nimi byla jedna židovská dívka, ochrnutá na celém těle, se zkroucenýma rukama i nohama, kterou tam přinesli na nosítkách. Po zvednutí mých rukou a mém požehnání jménem Ježíše Krista povstala ihned s uvolněnými údy, a od té doby chodí a pohybuje se bezvadně. Byla ovládnutá, a při mém hromadném žehnání opustila ji ovládající jí bytost.

I u této dívky a jejích rodičů byla to víra v možnost uzdravení, když dali ji dopravit do křesťanské společnosti. (Přednášku i léčení pořádala tamní Kostnická Jednota.)

Druhý den po přednášce léčil jsem na evangelické faře asi 90 nemocných a přítomen byl i místní okresní lékař. Když viděl výsledky mé léčby, byl mezi uzdravenými i jeden slepec, který za chvíli viděl, a více jiných zajímavých případů, požádal mne, abych šel s ním k večeru k jedné staré ženě, která po španělské chřipce leží již 7 let ochrnuta a nemůže žádným údem pohnouti. Byla to také židovka, a proto lékař měl pochybnosti, zda bude léčení působiti, děje-li se ve jménu Ježíše. Rozptýlil jsem ihned jeho pochybnosti, neboť Láska Boží nečiní rozdílů mezi svými dítkami; sám léčil jsem již s úspěchem mnoho příslušníků židovského náboženství.

Šli jsme tedy do rodiny Sch., a nalezli stařenu ležeti bezvládně na posteli.

Prozářil jsem celé její tělo, od hlavy až k nohám, a když jsem po třetí rukama svýma přešel až ke konečkům jejích prstů u nohou, vyzval jsem ji, aby se posadila, a ejhle, ona se skutečně posadila. Pak požádal jsem ji, aby sundala nohy z postele, a konečně, aby se postavila, a všechno to stařenka dokázala. Konečně pokynul jsem jí, aby chodila po světnici. V tom okamžiku ozval se otevřeným oknem z náměstí ohlušující křik: »Opět jeden zázrak, stará Sch. již chodí.«

I pan doktor byl celý užaslý a ptal se, jak je to možné, že se mi to podařilo. Odpověděl jsem mu, že přece u toho stál a viděl co dělám, a k tomu že jsem se jen modlil a prosil Pána za uzdravení nemocné a On vyslyšel mou prosbu. Byla to má veliká víra v Jeho Moc a Lásku, která tuto podivuhodnou věc způsobila.

Ve velmi vzdáleném městě od Prahy v U. ležela žena také ochrnutá na celém těle. Rodina její psala mi, abych tam přijel nemocnou léčiti, že mi nahradí všechny výlohy s tím spojené.

Protože to bylo v době, kdy celé zástupy nemocných na mne čekaly a já léčil denně 70 — 80 nemocných, nemohl jsem pro jednu opustiti všechny ostatní, neboť byl bych k cestě potřeboval nejméně 4 dny.

Napsal jsem proto, že provedu léčení na dálku, aby se v určený den v 7 hodin večer soustředila nad mojí fotografií, kterou jsem ke svému dopisu přiložil. Slíbil jsem, že se v onen den a hodinu soustředím nad jejím dopisem, a tak provedu léčbu. Asi za 14 dnů po odeslání svého dopisu dostal jsem list, psaný samou nemocnou. Psala: »Můj drahý dobrodinče, nemusela jsem čekati na Vámi určený den a hodinu, abych se uzdravila, neboť jakmile mi dcera donesla k posteli Váš dopis s Vaší fotografií, ihned se mi ulevilo, a jako by všechno se mne spadlo, mohla jsem hned vstáti, a od té doby opět chodím.«

I tato žena byla ovládnuta bloudící bytostí, která při dojití dopisu a fotografie nemocnou opustila, čímž zmizelo i ochrnutí.

Uvádím zde jen několik případů z tisíců uzdravených, z kterých je jasně viděti, jakou moc má víra. Potvrzuje to pravdivost slov Ježíšových: Víra tvá tě uzdravila, jdi a nehřeš více.« Opakuji tato slova znovu, abyste na ně nikdy nezapomněli.

Ježíš neuzdravoval všechny. Ve své vlasti nemohl a nečinil zázraků, poněvadž lidé z Jeho blízkého okolí neměli v něho víru.

Ke mně přichází mnoho nemocných, ale ne všichni bývají uzdraveni. Zdůraznil jsem již jednou, že pouze nemocní s pevnou vírou mohou se nadíti uzdravení.

Pro toho kdo věří, není zázraků, neboť může dosáhnouti všeho, zač prosí, věří-li pevně.

Tak člověk silné víry může poroučeti i živlům přírodním, zastavit déšť, ztišit bouři, vichřici i rozbouřené vlny mořské. Nesmí se však nikdy domnívati, že jest jeho ona moc, kterou se takové věci dějí. Musí si uvědomiti, že věří ve Všemohoucnost Boží, která je s to, aby učinila věci, které lid pokládá za zázraky. Není však žádných zázraků.

Zázrakem pro lidi jest každá událost a každý skutek, který si lid nedovede vysvětliti, o němž neví, jak vzniká a co je jeho podstatou. Jakmile duch lidský obohacen jest vysvětlením těchto záhad, přestává býti událost, dříve zázračná, zázrakem.

Dnešní moderní vynálezy, jako rádio, elektřina, automobily, letadla, podmořské čluny, atd. přestaly býti také utopiemi, a kdyby vstali dnes naši předkové a viděli vše to, řekli by jistě také, že jsou to zázraky.

Máte-li však silnou víru a vědomí, že »ne já, ale Láska Boží skutky činí,« pak jste schopni činiti takové věci, nad kterými materialisté budou kroutiti hlavami, a i když je přesvědčíte, budou to popírati. Již proto, že jest pohodlnější popírati, než hledati poctivě pravou podstatu věci.

Zkuste to a sami se přesvědčíte o pravdivosti těchto slov.

Při otiskování této přednášky vynechal jsem úmyslně poslední z případů v Ženevě vyprávěných. Jde tu o rodinu u nás velmi dobře známou a události tyto jsou ještě v živé paměti všech účastníků. Nerad bych se proto dotýkal této choulostivé záležitosti, která by ostatně vystačila sama o sobě na celou přednášku.

Na konec, abyste měli také praktický prospěch z této přednášky, dovolte mi, abych vám poradil, jak můžete sami duchovně léčiti a jak si máte počínati, abyste se také skutečně uzdravili.

Jste-li nemocní, uklidněte se a po své modlitbě přemýšlejte, nemáte-li s nikým nevyřízené nějaké nepříjemné záležitosti. Uvědomte si, že na nikoho se nehněváte, proti nikomu nemáte v srdci svém žádné nenávisti, krátce, že žijete se všemi bližními v plné harmonii a lásce. Uvědomte si upřímně, že všechno tvorstvo na zemi opravdově milujete.

Jste-li toho schopni, pak soustřeďte se v úplném klidu a odevzdání se vyslovte tuto modlitbu:

Bože Všemohoucí, vím, že si zasloužím tuto nemoc, nebo tyto bolesti, které jsem si způsobil sám překročením Tvých svatých zákonů. Prosím Tě, osvěť mne Svým Duchem Svatým a dej mi poznati můj poklesek, příčinu tohoto mého utrpení. Vím, že nepřichází od Tebe, neboť vím, že Ty Jsi nejvyšší Láska, Tys nejlaskavější Otec náš, který nás nikdy netrestá. Vím, že jsem to já sám, který vyvolal toto zlo, ale že jsem také sám svým soudcem i sám vykonavatelem spravedlnosti. Ale, velký Bože, chtěl bych býti s Tebou v plné harmonii. Jak toho mohu dosáhnouti?

Vím, že jsem hříšník, e často zneužívám své vůle proti Tvé svaté Vůli, avšak v této chvíli chci se všeho vzdáti a vynasnažiti se v budoucnu žíti lepší, ušlechtilejší, mravně čistý a láskyplný život. Chci odpouštěti všem svým nepřátelům, chci býti ve všem pokorný a snášenlivý a chci milovati i své nepřátele. Tak doufám dosáhnouti plné harmonie s Tebou.

Dovol mi tedy, Pane, nejlaskavější Otče náš, abych si směl opět uvědomiti, že jsem součástí Tvého velikého díla, že jsem projevem Tvé Lásky, že jsem tvorem Tvým a Ty mým Stvořitelem.

Ó, prosím Tě, dopřej mi, aby Tvá Láska, ona Síla vše uzdravující, vše v život uvádějící a vše při životě udržující, prošla nyní mým tělem, zejména mým nemocným organismem (zde uveďte přímo kterým), a já věřím, že jakmile se tak stane, budu úplně zdráv.

Proto otvírám se cele příchodu Tvé Lásky, otvírám celou bytost svou, tedy celou duši svou i celé tělo své, a prosím, dej, ať síla Lásky Tvé vejde do mne!

A nyní se zatajeným dechem zachovejte co možno nejdéle naprostý klid až rozleje se po celém vašem těle zvláštní blaživé teplo. Poté hned poděkujte asi těmito slovy:

Děkuji Ti, dobrotivý Bože — Otče náš, za tu milost, kterou Jsi mi právě prokázal a mne Láskou svou naplnil a uzdravil. Věřím, že jsem zcela zdráv, věřím, že jsem zdráv — věřím, že jsem úplně zdráv! —

Před poděkováním nesmíte se zabývati žádnými zvědavými nebo pochybujícími myšlenkami, nýbrž musí býti ve vás naprostá víra, že jste uzdraveni a z tohoto pevného přesvědčení má také vyplynouti váš vroucí dík Bohu.

Ti z vás, kteří jsou pokročilejší v duchovním životě, poznají při tom něco zcela nového. Pochopí, že nežijeme ani z pokrmu, ani vdechováním vzduchu. Budou překvapeni, když přestanou dýchati plícemi, že Něco nám nepochopitelného dýchá za nás v našem nitru, a to Něco přináší nám duchovní sílu, která udržuje nás při životě.

Můžete všichni učiniti pokus s tímto duchovním uzdravováním sebe samých, a zachováte-li se přesně tak, jak jsem vám naznačil, budete míti jistě úspěch a z nemocí svých se uzdravíte.

Jest to tak krásné, a proto přeji vám, aby Láska Boží provázela vás na všech cestách vašeho života, aby naplnila srdce vaše tak, aby po celý život váš z vás vyzařovala.

Po přednášce president Společnosti pro psychická studia poděkoval mi a žádal, abych mu zodpověděl jednu otázku:

Je-li hlavní podmínkou úspěchu tohoto léčení víra, jak může působiti na příklad u lidí, kteří nejsou schopni žádné vědomé víry, jako třebas děti v útlém věku, nebo šílení a pod.

Odpověděl jsem:

Máte-li v náručí malé děcko, od něj nemusíte požadovati žádných důkazů víry!

»Věřím, pane, že mne uzdravíte.« Přišly však také nebo byly přineseny děti zcela malé, které nevěděly vůbec, co je to víra, ale za ně věřila matka, a proto i ony byly uzdraveny.

Léčím-li šílené, i zde přichází s jejich fotografií někdo, kdo v uzdravení věří, a šílený sám nemusí ani o tom věděti anebo mi říkati, že věří. Stačí víra některého člena rodiny. Důležité při tom jest poučiti onu ovládající bytost, ukázati jí správnou cestu, a odstraniti jménem Ježíše Krista její astrální tělo z těla nemocného. Nemocný neví a nemusí ani věděti ničeho o tom, co se stalo, a přece je osvobozen.

V obou případech věří vždy někdo v uzdravení nemocného, neboť jinak nebyli by mi donesli nemocného, nebo jeho fotografii.

U příležitosti svých přednášek ve Švýcarsku léčil jsem tam také mnoho nemocných, a z těch celá řada potvrdila mi písemně své uzdravení, nebo uzdravení svých drahých.

Z tohoto množství došlých mi dopisů a poděkování, jež bych tu mohl připojiti jako nejlepší doklady úspěšných výsledků duchovního léčení, uvádím zde pouze tři dopisy jedné švýcarské rodiny.

Jednalo se tu o mladou dívku, která po těžké operaci rakoviny střev, při níž byla jí značně zkrácena střeva, ležela na klinice de la Source. Profesor chirurgie, který operaci prováděl, prohlásil její případ za naprosto beznadějný k dalšímu životu. Bylo to právě v době, kdy jsem byl v Lausanne, a otec nešťastné dívky tázal se profesora, dovolil-li by, abych k ní mohl přijíti a provésti duchovní léčení. Ježto prý vzdal se již vší naděje na možné uzdravení a zachování jí při životě, svolil k mé návštěvě, abych prý mohl ukázati, co dovedu. Tak došlo k mé návštěvě na jmenované klinice a zde připojené překlady dopisů mluví samy o výsledku:

Lausanne, 4. 2. 1931.

Vážený pane,

jest mi velkým potěšením, že mohu Vám oznámiti značné zlepšení zdravotního stavu své dcery, které se před 15 dny dostalo vyznamenání Vaší návštěvou na klinice de la Source. Od několika dnů trpí méně, počíná opět jísti a myslím, že se její zdravotní stav zlepší. Děkuji Bohu, který Vás seslal na naši cestu, neboť vzhledem k velmi vážnému stavu, v jakém se nacházela, a při bezbrannosti lékařů proti její chorobě, poskytl jste mi naději a víru, a obrátil jste naše duše k Bohu. Pochopili jsme jasně, že Bůh vykonal zde veliký zázrak, a vyslechl naše modlitby, takže máme jistotu, že se uzdraví. Jak jsme Jemu vděční a šťastní, že kráčíme nyní ve stopách Ježíšových. Bude nám potěšením, až Vám budeme moci sděliti její úplné uzdravení, a doufáme, že se nám příštího roku dostane opět cti spatřiti Vás v Lausanne.

Přijměte, pane, naše díky z nejhlubšího srdce a naše uctivé pozdravy,

A. Zirilli.

Drahý pane,

Lausanne, 24. IV. 1931.

dovoluji si Vám připomenouti případ naší drahé dcery, kterou jste navštívil na klinice de la Source v Lausanne, abychom Vám mohli oznámiti šťastný výsledek léčení.

Od onoho dne, kdy jsem Vám psala, že se jí daří již lépe, přestála ještě velikou krisi, při níž jí hrozila smrt, ale potom nastal náhlý obrat. Pochopila jsem, že po obdržení mého dopisu (s fotografií) upjaly se Vaše myšlenky k tomuto dítěti, a že jste pokračoval v duchovním léčení. Po několika týdnech, kdy nemohla vůbec jísti, začala opět přijímati potravu, a to právě v té chvíli, kdy lékaři mluvili opět o operaci a nevěřili v možnost jejího uzdravení. Pochopila jsem, že se to nemělo stát, jelikož Bůh vyslyšel naše prosby o uzdravení tohoto dítěte, takže nebylo již operace třeba. Jak děkuji Bohu, že Vás vyslal na naši cestu ve chvíli, kdy nás lékaři připravovali na její smrt! Jak Vám děkuji za Vaše modlitby! Bůh čte v lidských srdcích a vidí, jak jsou naplněna radostí a láskou k Němu.

Od pondělka jest má dcera v rekonvalescenci v Leysin, aby zesílila a užívala slunečních lázní, a věřím, že její nohy, ochromené od paralisie se též uzdraví, aby její vyléčení bylo úplné.

Doufám, že se mi dostane štěstí shledati se s Vámi v Lausanne, a v očekávání tohoto velikého potěšení zdravím Vás, drahý pane, uctivě a upřímně.

Lausanne le 16. VII. 1931.

Vysoce vážený pane,

obdržela jsem Váš dopis a děkuji Vám neskonale za pokračování v léčení naší drahé dcery. Zároveň s Vaší zprávou dostala jsem dopis od dcery, že ji navštívil lékař, který je velmi nadšen jejím uzdravením, a řekl, že ji chce za 6 neděl spatřiti vyléčenou v Lausanne. Ano, Bůh Vás vyslyšel a nemůžeme dosti zdůrazniti, že se stal zázrak, který z rodiny naší učinil rodinu křesťanů.

Doufáme, že v příštím roce spatříme Vás opět v Lausanne — pro blaho nemocných.

A. Zirilli.