Slavnost růže - zářící hvězdy - 29.12.

Přichází znovu každoročně se opakující vesmírová událost, jež má svůj počátek ve vznešených úrovních tohoto Stvoření.

Vyslechněte o čem hovoří.

Máme za sebou adventní dobu. Dobu čekání na narození Spasitele-lásku Boží, jež vzala na sebe tělo a putovala mezi námi. Ano mezi námi- možná mnozí z nás byli tehdy na zemi a slyšeli Jeho slova plná míru, laskavosti a někteří i přísná, požadující slova ke změně sebe sama.

A tak advent - nebo-li doba čekání, kolem mnohých prošla, aniž by se jich vnitřně nějak dotkla. A přeci aby člověk mohl poznat a přijmout do sebe pravou čistou lásku Boží, musí prožít vnitřní proměnu a očištění. Ve změně sebe sama tak, že v něm „starý člověk“ musí odejít a místo něj nastupuje nový vnitřně očištěný člověk.

Slavnost Růže nebo-li Slavnost Zářící hvězdy, je den kdy do celého Stvoření proudí z Pravěčné Boží říše – Boží láska.

Ne náhodou mnich, který dostal za úkol zjistit narození Ježíše umístnil den jeho narození právě do období současných vánoc. Přehlédneme-li toto, vidíme, jak byl blízko této převeliké Slavnosti, slavící se nejen na této malé Zemi nýbrž v celém Stvoření.

Dne 29.12. každého roku proudí z posvátných výšin Hradu Grálu do celého Stvoření vznešené proudy Boží lásky. Hrad Grálu jež se ční vysoko na rájem lidských duchů, vysoko ve světlých výšinách, v sobě chová posvátnou síň a v ní... Svatý Grál... věčný příslib Boží lásky k udržení života ve Stvoření. V tomto čase zjevuje se nad posvátnou nádobou Svatá holubice a síně okolo jsou naplněny lahodnou vůní těch nejvoňavějších jemných růží.  Hrad Grálu je v tuto dobu přenádherně vyzdoben a připraven k přijetí převeliké milosti.

Teprve hluboko pod tímto Hradem je Ráj lidských duchů. Místo, kde je doma každý lidský duch. Zde lidští duchové prožívají celistvě v posvátném otevření tuto velikou Slavnost, jež přichází ze Světla. Vznešení lidští duchové, jež jako světlí rytíři a čisté panny, přijímají tato záření Boží lásky, předávají je dále dolů do pozdějšího Stvoření, až se postupně dostávají až sem k nám na tuto zemi - s láskou předané nádherné proudy Světla.

A po vzoru světlých výšin je teď na každém člověku, aby tuto všeobjímající lásku dokázal v otevření do sebe přijmout a potom ji předávat dále.

Jen se na chvilku zastavte, rozhlédněte se kolem sebe, všichni tvorové, zvířata, rostliny, příroda - prostě vše kolem člověka očekává od něj, jakožto tvora duchovního, že jim tuto sílu také předá...

Kde se ale zapomněl dnešní člověk se svým „lidstvím“. Snad nebudou čekat marně...

A tak je na každém z Vás co víte o tomto vzácném dni, abyste také v posvátném otevření, tuto sílu Světla a Lásky do sebe přijali a v požehnání dále předali. Co přijmete v tento den, z toho budete po celý rok čerpat, abyste všem přinesli Světlo a Lásku. Ne však tu změkčilou lásku, která nepřináší pravé požehnání, ale tu pravou, co prospívá. Neboť pravá láska je to, co druhému opravdu prospívá. A láska je i vidět chyby druhých a pomáhat jim je překonávat. A nedívat se na bezpráví bez činu.

To co může světu skutečně prospět, je právě "pravá láska". Tedy nepromeškejme již ani jediný okamžik, vždyť i celá příroda se připravuje. Kdo je pozorný, může vidět, jak se vše v přírodě 28.12. k večeru ztiší a očekává následující den. Mnohdy tento den 29.12. je při západu slunce růžová obloha, jakoby nám chtěla něco říci.

Niterně se otevřít a přijímat může však člověk jen v pokorné prosbě vzhůru ke Světlu a díku. Čtení posvátných knih a posvátné naladění je také neméně důležité. I chvíle o samotě v otevření ku Světlu a Bohu uprostřed přírody...  Každý ať hledá, co jemu prospívá a jemu pomáhá při otevírání se vznešeným a posvátným proudům. Zatímco 24.12. ustanovili lidé, tak den 29.12. je den přílivu Boží lásky do Stvoření opakující se každoročně pro posilu všeho ve Stvoření. Kdo ví, snad je to i den kdy se Ježíš skutečně narodil na této zemi.   

J.M.