Pokud nás chcete podpořit v našich snahách a vyjádřit nám svou podporu,

Dne 9.listopadu jsme se sešli v příjemné přednáškové místnosti Kulturního domu města Frýdek Místek. Během přednášky jsme se dověděli mnoho nových věcí, jako například kam odchází duše člověka po smrti, že je toto velmi odvislé od citového chtění člověka během jeho pozemského života, že se mnohé duše ke své škodě i nadále zdržují v blízkosti hrubohmotné Země a mohou na nás i působit.

Také se povídalo o našich myšlenkách, které v sobě přechováváme a které rovněž spolupůsobí na tom, kam budeme muset po smrti odejít. Naše duševní závislosti jsou jako těžké řetězy, které nás připoutávají ke hmotě.

Lidé, kteří se zde na Zemi snaží druhým škodit a působit bolest, odcházejí do nepěkných, sobě stejnorodých míst, kde je jim k prožívání přesně to samé, čím zde obmýšleli a zahrnovali své bližní. Ale také existují nádherné krajiny plné světla a radosti, do kterých můžeme odejít, pokud se opravdu snažíme žít spravedlivě, ušlechtile a čistě. Ovšem nejen na své zahrádce, mimo okolní svět, s nevyužitým věděním, kterého se nám dostalo, ale také v běžném životě mezi lidmi, ve všech situacích svého života máme činit dobro, aby se lidé, kteří přijdou po nás, měli lépe. Aby se měli všichni lidé lépe.

Neméně důležité bylo povídání o našich neviditelných duchovních pomocnících, kteří jsou s námi v každé situaci a chtějí pro nás vždy jen to nejlepší – a podle toho nás také vedou, jsme-li jejich radám a napomínáním přístupní. Jsou zde ale také již zemřelé duše, které bloudí v okolí Země bez možnosti dalšího vzestupu, jelikož se nechtějí odpoutat od svých závislostí (majetek, kouření, pití, různé požitkářství a lpění na pozemských zálibách...), a takové duše na nás mohou vyvíjet určitý svůj vliv a podporovat nás, abychom činili to, na čem jsou ony závislé. Musíme být ostražití a dávat velmi dobrý pozor na tyto vlivy, a ptáme-li se v duchu svého pomocníka na radu, být bdělí k poznávání, kdo nám zrovna napovídá. Jestli nás chce vést k ušlechtilosti, srdečnosti a dobrotě – či k pohodlnému nicnedělání, nepomáhání a podobně.

Když se nachýlil konec přednášky, snad všichni cítili, že je toho ještě tolik, co by nám přednášející pánové chtěli a mohli sdělit...

Velmi dojemný závěr obohatil každého z posluchačů, kteří se jen pomalu začali rozcházet do svých domovů. Naplněni, osvěženi a s úsměvem na rtech.

(částečně upraveno redakcí Ao-institutu)                                                                               Převzato z www.ao-institut.cz