Sebastian Kneipp - JAK ŽÍTI

O vlivu světla na zdraví duševní a tělesné (2.díl)

Jak veliký jest rozdíl mezi dnem a nocí! Srovnejme krásnou dobu polední, kdy svítí slunce nejjasněji a na obloze není ani mráčku, s dobou půlnoční, kdy v úplné tmě velice jest nevolno a předměty zcela nic aneb jen velice málo lze viděti. Jest to, jako když pozorujeme veliký sál, plný krásných obrazů a děl uměleckých, a naproti tomu tmavé, hrůzu budící vězení, v němž je čirá tma a nevolno. Tak jako pohled na takový sál povznáší a obveseluje veškeru mysl, působí podobné vězení jen bázeň a bol. Kdo by si zvolil takové temné místo za obydlí? Každý by se domníval, že by mu tam bylo zakrněti, zajisté, že by každý velikému, světlému sálu dal přednost. Takovému skvostnému sálu podobá se svět, je-li osvětlován světlem slunečním. Objevuje se tu ve své celé velikosti a kráse. Má-li však země takovou polohu, že ani jeden paprsek sluneční neosvětluje přírodu nás obklopující, podobá se tato nevolnému vězení. Jaké následky by to mělo na veškero stvoření, kdyby tak jednou slunce po několik neděl nevycházelo a nezapadalo! Jak by se vedlo zvláště nejpřednějšímu tvoru na zemi, člověku? Jak by to vypadalo se zdravím, ano i s jeho životem?

Pozorujme jen rostlinu, jež vyrostla na tmavém místě anebo ve sklepě, kam vnikalo světlo jen skrovné! Jest celá zakrnělá, barva její jest bledá, plody nejedlé a jak brzy uvadá! Možno říci všeobecně, co vyrůstá na světle slunečním, vyvíjí se zdravě, silně a dokonale, co roste ve tmě, zakrňuje. Není-li nápadno, že veliká část rostlin, zvláště květiny, obracejí se neustále ke světlu slunečnímu? Slunečnice očekávající slunce ráno na východě a jsou k němu obráceny, dokud navečer nezajde na západě. Kolik květin zavírá večer svůj kalich, jako obchodník svůj obchod! Když však za jitra vzejde slunce, otvírají se znovu. Jako s rostlinami, tak se to má i se zvířaty. Jakmile zmizí světlo denní, touží po odpočinku a když objeví se světlo ranní, jest vše osvěženo a posilněno. Skoro ani jeden pták nezazpívá večer, co umí zpívati, dává se do zpěvu za jitra.

Když tedy má světlo takovou moc na ostatní stvořené bytosti, proč by neumělo působiti obzvláště na tělo lidské, na lidského ducha? Jak smutnou náladu způsobuje pošmourný den nemocnému člověku! I zdravé necítí se dosti volným, a jak blahodárně působívá, když po několika dnech deštivých zasvitne světlo sluneční do pokoje chorobného, do dílen, na celé tvorstvo! Každý člověk pociťuje účinek světla jak při východu tak při západu slunce, dvojnásobně však cítí chorobný.

…

Jsem pevně přesvědčen, je-li přirozenost lidská jasností a světlem otužena, má každý své dobré světlo oční, není-li tomu tak, pak jest tělo zakrnělé a tím i oko. Jest tedy třeba se co možno nejvíce o to vynasnažiti, abychom jasnosti a světla slunečního nepohřešovali a oko i tělo budou potom na tom lépe.

…

Popatřme na lidi, děti i odrostlé, kteří vyrostli a pracují na světle slunečním: jak zdravé oči mají tito lidé v porovnání s obyvateli velikých měst anebo s těmi, kdo pracují v tmavých dílnách! Tím jest to, co bylo pověděno dříve, dostatečně potvrzeno. Člověk přivyká ovšem mnohému, zvláště když to předepisuje móda.

Co jsem byl právě vyložil, shrnuji v krátkou větu: „Kdo žije a pohybuje se na světle denním a za svitu slunečního, zachovává nejzdravější oko a nejzdravější tělo, pokud světlo na ně může působiti“, již každému doporučuji k bedlivé úvaze.

(převzato z knihy „Jak žíti“, Sebastian Kneipp)

Sebastian Kneipp žil v letech 1821 – 1897 tedy v období, kdy nebylo ještě možné osvětlovat prostory tak jako dnes. Připomeňme si, že první žárovka, která svítila okolo 45 hodin byla vyzkoušena T.A. Edisonem až v roce 1879. Z důvodů tepla byly mnohde také mnohem menší okna než-li máme dnes. Mnozí lidé tedy pracovali při velmi malém osvětlení a jejich těla trpěli nedostatkem slunečního světla. V té době také pracovali 6 dní v týdnu a měli pouze neděli volnou. Strávili tedy v málo osvětlených místnostech (jak doma, tak v práci) mnohem více času než-li my dnes.

Dnes bývá zdraví narušeno i např. zářivkovým osvětlením, které sice vydává dost světla, ale spektrum barev je omezené a nevyrovná se tak záření slunečnímu, navíc kmitá 50x za sekundu a to nepříznivě ovlivňuje zdraví člověka. Jistou pomocí v tomto směru jsou zářivky s předřadníkem, který převádí střídavý proud na stejnosměrný a tím již světlo ze zářivky nekmitá a působí tedy mnohem lépe. Také úsporné žárovky, které jsou na principu zářivkovém a jejichž světlo kmitá, jsou pro oči a celkové zdraví mnohokráte horší nežli osvětlení žárovkové, či halogenové. Nejzdravější umělé osvětlení je to, které se svými vlastnostmi a barevným spektrem blíží co nejvíce světlu slunečnímu. Pálí-li Vás tedy oči při čtení, může to být i osvětlením! Máte buď slabé osvětlení, nebo kmitající světlo z úsporné žárovky. Při dlouhodobém nedbání varování pálících očí a nenapravení příčiny, se  může zhoršit zrak!

J.Marschner
 

Předchozí <<       >> Následující