www.vodasvetla.cz	O úžasném objevu 21.století- VODA SVĚTLA	1/2007

Symbolika projevů ducha skrze orgány mozku a nervů

Světlý plamen učedníků Páně

V předchozí kapitole jsme se zmiňovali o obrazech, na nichž smíme spatřovat postavy takzvaných svatých, jež jsou na mnohých plátnech zachyceni se světlým okružím záře okolo hlavy. Tyto obrazy zná snad téměř každý z lidí, neboť bývají součástí většiny církevních staveb a často jsou také zahrnuty v obrazových síních a muzeích, kde jsou vystavována díla starých mistrů.

Výjevy s postavami majícími světlé okruží okolo hlav jsou tedy dobře známé každému pozornějšímu návštěvníku těchto míst. Mnohem méně častějším jevem starých pláten, obrazů s tématikou biblických výjevů, bývá pak vyobrazení, na němž se vznáší nad hlavami zachycených postav určitý druh světla, ne nepodobný plameni svíce. Zpravidla jedná se o zobrazení Ježíšových učedníků v okamžiku, kdy k nim sestoupil Duch svatý o Letnicích. Stejně tak, jako každé správné zobrazení již zmiňovaného zářivého okruží okolo hlavy souvisí vždy bezpodmínečně s ušlechtilým vnitřním stavem zobrazovaných postav, tak stejně i zde můžeme říci, že onen svítící plamen nad hlavami učedníků má svůj vysoký duchovní význam, podmíněný niterně čistým stavem takto obdarovaných. Ve skutečnosti byl tento svítící plamen nad hlavami opravdu viděn ve své době mnohými omilostněnými v jasnovidnějším nahlížení jemnějších úrovní, jež člověka obklopují.

Zmiňovaný plamen je tedy přirozeným a viditelným jevem, jenž stal se skutečností v nastoupení duchovního povolání v bibli zmiňovaných Bohem vyvolených služebníků. Tyto případy však můžeme v souvislostech s dějinami této země nazvat spíše výjimečnými a ojedinělými.

Plamen učedníků na obrazech dokazuje, že tito byli pro splňování své služby na Zemi Bohem vybaveni přídavkem mimořádného daru - Světlého plamene z nejvyšších duchovních míst ve Stvoření.

Je nutné zde dodat, že k tomuto obdarování Bohem povolaných nedochází nikdy na základě lidského uvážení, nýbrž jedná se vždy o děj, jenž zcela bezvýhradně ve splnění Zákonů Stvoření naplňuje jedině Vůli Boha.

Jakékoliv umělé vyvolávání podobných obrazů na základě chtění člověka nikdy nedosáhne potřebné jasnosti a světlosti, také ani živoucnosti v pohybu tohoto plamene, jenž vznáší se, svítíce nad hlavami Bohem opravdu obdarovaných. Tito lidé byli také nutně vnitřně zralými pro tento dar; svým vnitřním znovuzrozením stali se natolik čistými v myšlenkách i jednání, že mohlo pak v pravou chvíli nadejít splnění onoho milostiplného obdarování praduchovní jiskrou, která v používání povolanými změnila se pak v jasně se zachvívající plamen.

Jak to vše probíhá, a co to u takto Bohem obdarovaného člověka vyvolává?

Zmiňovaná jiskra je svým původem vysoké duchovní síly. Je přidána zvnějšku k duchu takového - Světlu věrně sloužícího člověka. Přestože nikdy nedojde ke skutečnému splynutí s duchem člověka, je tato jiskra pro obdarovaného nesmírně drahocennou posilou k jeho zvýšenému vnímání a chápání dějů ve Stvoření, které jinak zůstávají svým stupněm vysoko nad chápáním lidského ducha jako takového. Jiskra obsahuje svým původem praduchovního druhu znásobenou přitažlivou posilu pro zlepšené chápání vysokých dějů nad hmotou, jež tak normálně pracující mozek člověka není sto zpracovat k plnému porozumění. Darovaná jiskra, která je tak nesmírně cenným přemostěním, to vše při správném používání umožňuje. Zmiňovaná jiskra je poslána z výšin tak, aby se s jistotou zastavila těsně nad povolaným člověkem, a to přesně nad místem, kde je v Malém mozku uložena Epifýza - Šišinka mozková. V kapitolách o lidském mozku jsme si již vícekráte zmiňovali, že právě Šišinka mozková je orgán, jenž vládne pro mnohého člověka dosud zcela nepoznanými schopnostmi v přijímání inspirací z duchovních částí Stvoření.

Proto také zcela přirozeně zmiňovaný druh praduchovní posily – jiskry, směřuje u povolaného člověka přímo k místu, kde se nachází Epifýza – jeho Šišinka mozková. Přiblížením se k tomuto orgánu vyvolává pak svojí vysokou duchovní silou posílení zachvívání Šišinky obdarovaného člověka, a tím umožňuje mu nakonec zlepšené přijímání obrazů a dějů z nejvyšších míst Stvoření tak, že nejen že takový povolaný je z větší části schopen jim i v určitém smyslu lépe rozumět, ale že smí o nich pak v poznání zvěstovat druhým lidem.

To vše je tedy dáváno těmto povolaným jako výbava k lepšímu zprostředkování vědění o Stvoření pro druhé lidi. Toto zprostředkovávání je nepřestávající a je dosažitelné těmito lidmi vždy, pokud oni o to ze sebe usilují.

Je to tedy něco zcela jiného, než nabízí kupříkladu stav mimořádného duchovního omilostnění, duchovního jasnovidného zření obrazů, jež se čas od času na této Zemi k lidem přibližují. Rozdíl je tedy především v trvalé dosažitelnosti obdarovaným člověkem a také ve správném porozumění všemu přijímanému. Je zde tedy zásadní rozdíl od jasnovidců, kteří krátkodobě viděnému často vůbec nerozumí, neboť právě síla zprostředkovaných vidění zcela potlačuje schopnosti rozumového pochopení, a tím vylučuje udržení si plného vědomí omilostněného člověka při přijímání obrazů.

U povolaných obdarovaných přidanou praduchovní jiskrou je tento děj zcela jiný. Síla, která přichází v inspirativním vnímání je skrze darovanou jiskru přizpůsobena tak, že zachvívající Šišinka mozková smí pak přijímat obrazy v takovém uzpůsobení, že jejich obsahu obdarovaný rozumí, a tím je také může srozumitelně a prostě předávat slovy, písmem či obrazy dalším lidem na Zemi, kteří usilují ke Světlu. V tom jest zakotvena tak nesmírná pomoc a posila, že teprve v budoucnu, v časech čistšího života na Zemi, to dokáží lidé ve své větší zralosti správněji ocenit a děkovat tak za všechny tyto dary svému Tvůrci.

Budiž zde ještě řečeno, že ona darovaná praduchovní jiskra se usilovným používáním povolaným člověkem stále více rozechvívá a rozvíjí, až dosáhne nakonec vzhledu plápolajícího plamene, jenž se ve své zářivosti vznáší nad hlavou svého nositele. seslaní Ducha Svatého

Tak jako vše ve Stvoření, je v moudrosti podmíněno i toto obdarování jedině správným a trvalým používáním daru. Jakékoliv ochabnutí, či dokonce zakalení ve chtění nositele této darované praduchovní jiskry, znamená ihned zeslabení a nakonec až úplné odplynutí jiskry zpět, k místům svého původu. Co je člověku přidáno, smí být také kdykoliv odebráno, jestliže se on sám ukáže jako nehodný obhospodařovatel daru! To platí také i pro všechny schopnosti a nadání, kterých je v rozličných stupních mezi lidmi nespočetně.

Praduchovní jiskra povolaných učedníků je tedy zcela mimořádným uschopněním, neboť ona umožňuje udržovat stálý výhled do míst, která jinak zůstávají lidským duchům uzavřena, a to proto, že tato místa ve Stvoření by svojí vysokou vznešeností a čistotou nabízela jen oslepující záři a lesk, v němž člověk nerozeznával by ničeho. Je to podobné tomu, jako bychom chtěli dlouhodoběji hledět do slunce.

Není to tedy děj, vyvolávající domněnky mysticismu či tajemnosti, nýbrž jest to děj srovnatelný s fyzikálními vlastnostmi našeho těla. Lidský duch vládne jen určitou silou a schopnostmi, z vlastní duchovní síly vyplývajícími. To tedy znamená, že vše, co přesahuje jeho schopnosti, jeho vidění duchem směrem vzhůru, vyvolává v něm vždy, pokud se jedná o opravdové vidní, jedině stav vnímání oslepujcího Svtla, v něm je však současně obsažena ta nejvyšší vznešenost a moc. Výše lidský duch nevidí, pokud však není z nějakého důvodu omilostněn přijímat obrazy, které mají něco sdělit lidstvu na Zemi. Za těchto okolností smí však vidět omilostněný jen tento - pro něho připravený obraz.

Přesto, že jedná se tedy jen o zformování obrazu, často jsou tito omilostnění po svém vidění na dlouhou dobu silou prožití zcela vyvedeni z běhu svého normálního života. Jejich mozkový orgán je oním viděním často z běžné dráhy fungování na určitou dobu zcela vyšinut. To je přesně proto, že viděný obraz přicházel z míst, která jsou vysoko nad vlastním původem lidského ducha, nad Rájem, jež se tak svojí zvýšenou světlostí stávají pro lidského ducha nedostupnými.

Učedníci a povolaní, obdarovaní praduchovní jiskrou, smějí pak stupínek po stupínku, stále zřetelněji nahlížet do vyšších úrovní Stvoření, aniž by byli přitom oslepeni leskem a září odtud vycházející. Smějí pak o těchto místech a dění, zde se odehrávajícím, po malých částech zprostředkovávat vědění ostatním lidem, tak, že i tito jim pak mohou částečně porozumět a spolu s tím stále více chápat velikost a dokonalost Tvůrce, od něhož vše prvotně vzniklé ve Stvoření pochází.

Za jiných okolností je toto vše, v duchovním otevření se člověka, přístupné jen velmi omezeně, s ohledem na schopnosti síly, jíž smí jeho duch z podstaty svého druhu zpracovávat. Duch člověka vidí ve Stvoření do zcela určité výše, jež je však sama o sobě tak rozlehlá, že se až z toho tají dech. Vidí až na vrchol úrovně svého vzniku, tedy na nejvyšší místo svého duchovního domova, Ráje. Co jest nad tím, je mu ve svém oslepujícím lesku vzdáleno, uzavřeno.

Jedině praduchovní obrazy, které mu jsou uzpůsobeny tak, že dokáže je přijímat z úrovní nad Rájem, může ještě vidět. Více však nikoliv, neboť vše nad tím mu splývá v jednu zář, obsahující současně tóny přenádherného oblažujícího druhu.

Povolaní, obdarovaní praduchovní jiskrou, smí pak viděti výše, a tak přijímají i více z těchto úrovní, a to za účelem zprostředkování dějů, které se odehrávají v částech Stvoření, jež se nacházejí nad vrcholem duchovního Ráje. Tyto úrovně jsou pak mnohonásobně větší, rozlehlejší než duchovní úrovně Ráje. Lidským duchům, kteří však směli proputovat duchovními částmi pozdějšího Stvoření a ve svém prožhavení - jako zralí, směli vystoupit až do Ráje, není poznání této neproniknutelné hranice směrem vzhůru důvodem ke zklamání, neboť na svém stupni zralosti jsou si vědomi toho, že již dosáhli plné dokonalosti svého druhu, a to činí je cele šťastnými, aniž by přitom toužili pronikat výše. Vědí také, že překročením zmíněné hranice pozbyli by ihned svého vlastního vědomí, neboť by byli přemoženi silou záření, která je vyššího druhu, než je jejich vlastní původ.

Světlem povolaní učedníci Páně, kteří obdrželi jiskru praduchovního na Zemi, nestávají se také automaticky trvalými držiteli této jiskry, která je přidávána povolaným jen ke zcela určitým úkolům na Zemi. Je tak nejvýše pravděpodobné, že vždy po smrti, po odchodu z této Země, vznese se ona jiskra opět od povolaného vzhůru, k místu svého východiska. Ve skutečnosti bývá tato jiskra poskytována povolaným k pozemskému posílení Šišinky mozkové zde na Zemi, aby i zde ve hmotě mohlo být lidstvu zprostředkováno více vědění o Stvoření. Na ostatních úrovních není potřeba to činit tímto způsobem, neboť schopnost spoluvyciťování duše v jemnějších úrovních nahrazuje částečně potřebu znalostí, které jsou žádoucí jedině zde ve hmotě, k logickému porozumění všem souvislostem skrze orgán Velkého mozku člověka.

Uvidíte-li tedy někdy na obrazech starých mistrů spodobnění učedníků Páně s plamennými jazyky nad hlavami, pak pomyslete na to, jaký nesmírný dar byl poskytnut Tvůrcem těmto věrným povolaným. Svojí čistotou a prostotou, dětskou otevřeností, stali se oni sami k přijetí tohoto daru nejlépe připravenými.

Niterná touha po Světle, která je nezhasitelným zdrojem pohybu ducha zde na Zemi, je základem k vývoji, jenž je poměrně potřebný k dosažení vrcholu, na němž smí pak být čas od času některému povolanému přidána praduchovní jiskra - jako posila a pomoc k jeho službě šíření Světla na Zemi.