VELKÝ A MALÝ MOZEK!

 

V díle „Ve Světle Pravdy“ od Abd-ru-shina se na více místech dočítáme o napjatém, až konfliktním vztahu dvou, svojí činností zásadně odlišných, částí nejsložitějšího orgánu těla - mozku člověka. Dočítáme se zde o rozdílnosti funkcí Předního - Velkého a Zadního - Malého mozku. Abd-ru-shin v Díle „Ve Světle Pravdy“ zcela konkrétním způsobem hovoří o nepoměrném vztahu těchto dvou částí.

Část produkující prvořadě myšlenkovou - rozumovou činnost nazývá mozkem Velkým. Malý mozek naopak popisuje jako tu část, která úzce souvisí se schopností přijímat nadhmotné záchvěvy lidského ducha - cítění.

„Činnost lidského ducha vyvolává ve sluneční pleteni cit a ovlivňuje tím současně Malý mozek. To jest projev ducha. Tedy vlna síly, která vychází z ducha. Tuto vlnu cítí člověk přirozeně tam, kde jest duch v duši ve spojení s tělem, tedy v centru tak zvané sluneční pleteně, která předává pohyb dále k Malému mozku, který jest tím ovlivněn.

Tento Malý mozek tvoří podle určitého druhu různorodého ovlivnění podobně jako fotografická deska ihned obraz průběhu, který duch chtěl, nebo který si duch ve své mocné síle svým chtěním vytvořil. Obraz beze slov! Přední mozek přijímá tento obraz a snaží se ho vylíčit slovy. Tím vzniká tvoření myšlenek, které pak docházejí k projevu v řeči.“

 

 

Pěstováním rozumu - hmotného myšlení - došlo v průběhu tisíců let k nepředpokládanému vývinu části, jíž nazýváme mozkem Velkým. Tento vývin nastal spolu s počátkem chtění člověka vědět a přemýšlet. Rozumové přemýšlení není v základě ničím nepřirozeným a bylo také ve vývoji bytosti člověka na zemi Stvořitelem v moudrosti předpřipraveným. Konfliktním však můžeme nazvat směr tohoto přemýšlení, jenž byl člověkem napřen neúměrně silně jedině ke hmotnému uplatnění. Tím zesílila se také vlastní orgánová část právě Velkého mozku. Hloubáním o hmotě rozvinula své schopnosti a vlastnosti nadměrným způsobem tato jinak vývojově o mnoho mladší část natolik silně, že doslovně přerostla a zatlačila část druhou, starší část mozku, udržující spojení s duchem člověka. S duchem, jenž je vlastním živoucím jádrem našeho bytí. Člověk jest duch!

 

„Celý průběh jest ve skutečnosti velmi prostý a jednoduchý. Chci ještě jednou opakovati: Duch za pomoci sluneční pleteně ovlivňuje daný mu můstek, vtiskuje tedy ve vlnách síly určité své chtění nástroji Malého mozku, který mu byl za tím účelem dán. Tento Malý mozek přijaté ihned podává dále přednímu mozku. Při tomto dalším podání stala se již malá změna zhuštěním, poněvadž Malý mozek přiměšuje svůj vlastní druh. Nástroje, které má duch k volnému použití, pracují v lidském těle jako články řetězu, jež zapadají přesně do sebe. Ale všechny jen formují, jinak nemohou. Všechno jim přinesené formují podle svého vlastního zvláštního druhu. Tak přijímá také přední mozek obraz, předaný mu Malým mozkem a vtěsná ho přiměřeně svému poněkud hrubšímu druhu do pojmů zúžených prostorem a časem. Tím jej zhutní a uvádí tak do hmatatelnějšího již jemnohmotného světa myšlenkových forem. Přiléhavě tvoří však již také slova a věty, které pomocí orgánu řeči pronikají do jemné hrubohmotnosti jako vytvořené vlny zvukové, aby tam vyvolaly opět nový projev, který uvádí tyto vlny do pohybu.

Mluvené slovo jest tedy projev obrazů prostřednictvím předního mozku. Přední mozek může však také říditi směr projevu místo k orgánům řeči k orgánům pohybu. Tím vzniká místo slova písmo nebo čin.

To jest normální pochod činnosti lidského ducha ve hrubohmotnosti, tak jak ho chtěl Stvořitel.

Jest to správná cesta, která by byla přivodila zdravý a správný vývoj ve Stvoření. Při tom by lidstvo nebylo mohlo zbloudit.

Avšak člověk vystoupil dobrovolně z této dráhy, která mu byla předepsána podstatou těla. Svévolně zasáhl do normálního chodu řetězu svých nástrojů a utvořil si z rozumu bůžka. Tím vynaložil veškerou sílu na výchovu rozumu a vyplýtval ji jednostranně jen na tento bod. Přední mozek jako výrobce namáhal se nepoměrně více vzhledem ke všem ostatním spolupracujícím nástrojům. To se přirozeně vymstilo. Stejnoměrná a společná práce všech jednotlivých článků řetězu byla přehozena a zadržena a tím byl porušen i každý správný vývoj. Nejvyšší napětí pouze předního mozku, trvající již po tisíciletí, vyhnalo jeho vzrůst daleko nad všechno ostatní. Následkem toho jest zatlačení činnosti všech zanedbaných částí, které při menším upotřebení nutně zůstávaly slabšími. K těm patří v první řadě Malý mozek, který jest nástrojem ducha. Z toho vyplývá, že činnost vlastního lidského ducha byla nejen silně omezena, nýbrž často byla úplně podvázána a vyloučena. Možnost správného styku ducha s předním mozkem přes můstek Malého mozku jest zasypána.

V jednostranném přepěstění předního mozku spočívá dědičný hřích pozemského člověka proti Bohu nebo lépe řečeno proti Božským Zákonům, které jsou skryty ve správném uložení a funkci všech tělesných nástrojů právě tak, jako v celém Stvoření. Dodržení správného rozdělení bylo by neslo v sobě i správnou a přímou cestu k vzestupu pro lidského ducha. Ale tak člověk ve své domýšlivosti a ctižádosti zasáhl do sítě zdravého působení, vytrhl z ní jednu část a pěstoval ji zvláště, nedbaje všech ostatních. To muselo přivoditi nerovnost a poruchy. Je-li však takovým způsobem zadržen běh přirozeného dění, musí býti nezbytným následkem toho onemocnění a selhání a nakonec pak divoký zmatek a zhroucení.“

 

Spojení mezi duchem a hmotnou pozemskou schránou udržuje právě nervová pletivová síť, vědou poznávaná jako síť SYMPATIKUS a PARASYMPATIKUS. Skrze tuto síť (obr. 2) vstupuje spojení s duchem do mozkové části, jíž nazýváme citovým mozkem - Malým mozkem. Část záchvěvů - záření ducha spojuje se pak přímo s orgány mozkové části Malého mozku a vyvolává zde zcela specifické účinky na projevy chtěn a jednn lověka.

Malý mozek má více oddílů. Následně si je zde popíšeme i se základním rozčleněním jejich různorodé práce. Je zde také nutné poukázat na dosavadní velmi častou nesprávnost - domněnku čtenářů Díla „Ve Světle Pravdy“, že zadním - Malým mozkem je míněn vědou označovaný mozeček - cerebellum. Tato domněnka vzniká právě neúplným pochopením pojmu Zadní - Malý mozek v Díle „Ve Světle Pravdy“. Proto zde uveďme ještě jednou: část mozku nazývaná vědou správně Mozeček - není onen Malý mozek, popisovaný Abd-ru-shinem v Díle „Poselství Grálu“. Pojem Malý mozek zahrnuje celou soustavu jednotlivých částí tak zvaného nejstaršího původního oddílu mozku, jenž byl plně vyvinut již v období prvotních lidí na zemi.

„Je naprosto vyloučeno, aby mohl být lidský duch přímo spojen s předním mozkem, neboť podstata předního mozku se k tomu vůbec nehodí. Přední mozek je bezpodmínečně odkázán na plnou práci Malého mozku, a sám podle Boží Vůle má stát v řadě za ním, má-li správně plnit činnost mu určenou.

Malý mozek je uzpůsoben k tomu, aby přijímal záchvěvy ducha. Malý mozek nelze obejít. Přední mozek má totiž za úkol připravovat již přechod k jemné hrubohmotnosti, je tedy i zcela jiné, mnohem hrubší podstaty.“
 

(výběr z přednášky Cit, z knihy Ve Světle Pravdy od Abd-ru-shina)
 

 

Co je tedy Malý mozek, popisovaný Abd-ru-shinem v Díle „Ve Světle Pravdy“? Nedílnými součástmi onoho popisovaného Malého mozku jsou také tyto orgány:

Hypothalamus, Thalamus, epifýza, hypofýza a také i mozeček. (obr. 3, 4, 5)

Základní zakotvení záchvěvů - vědomého i nevědomého chtění ducha, přicházejícího skrze nervovou síť v místě sluneční pleteně, uskutečňuje se v části Malého mozku, jíž nazýváme Hypothalamus. Současně s tím také bezprostředně vstupují tyto záchvěvy do části Thalamu. V místě Hypothalamu dělí se zároveň ono záření prostřednictvím elektrovodivých vzruchů nervových buněk a proniká do okolních orgánů, jež přímo bezprostředně ovlivňuje.

 

Těmito orgány jsou Hypofýza, Epifýza a také i zpětně most Varolův, jenž vytváří spojení s tělesnými orgány skrze systém nervové soustavy prodloužené míchy.

Ještě jednou si zde zopakujme postup pronikání chtění duchovního nitra člověka do denního vědomí. Tento postup je následující: Z nervové soustavy, skrze část, jež souvisí s již zmíněnou sluneční pletení (solar plexis), proniká největší část životní síly ducha v podobě impulsu směrem k mozkovému orgánu. Zde nejprve dostane se do oddílu Hypothalamu. Z orgánu Hypothalamu pronikají pak přeměněné duchovní impulsy, přicházejíce ze sluneční pleteně do orgánu Thalamu, kde vyvolávají plné vědomí ducha ve hmotě. To jest ono známé uvědomění si sebe sama „já jsem“! Z Hypothalamu vychází také současně impuls do spojení s epifýzou (šišinkou mozkovou), která je zároveň nejsilnějším přijímačem a utváří tak vyzařování, udržující spojení s nadhmotnými úrovněmi, a to zejména v období spánku pozemského těla člověka. Prostřednictvím epifýzy – šišinky mozkové přichází nadhmotné vjemy a obrazy vidění ducha. Tento děj probíhá trvale, tedy nejenom ve spánku. Při denním vědomí však, právě neúměrným vyzařováním, vytvořeným pod tlakem činnosti Velkého mozku, je u většiny lidí zcela potlačen. U nevelké části lidí je však ještě možné, skrze tuto mozkovou část – epifýzu, přijímat duchovní vjemy i za denního vědomí. Od epifýzy potom proudí informace o duchovním obrazu do orgánu Thalamu, z něhož opětně část vjemů přechází do Hypothalamu ke zpracování pro tělesné nervové pletivo.

Nyní ale pokračujme dále. Nejsilnější část záření v podobě duchovního obrazu proniká tedy, jak již bylo popsáno, od sluneční pleteně skrze Hypothalamus, Thalamus a následné nervové buňky, vytvářející spojení do střední mezimozkové části, do takzvaného limbického systému (obr. 6) - „předpokoje“ Velkého mozku, z něhož se společně s lidským vývojem ve schopnosti přemýšlení a uvažování před miliony let vyvinuly mozkové laloky Velkého mozku. Limbický systém je nejstarší částí jinak celkově mladého oddílu mozku - Velkého mozku. Je tak oním původním základem Velkého mozku. Odtud, z limbického systému, je pak tedy tento přepracovaný obraz předán dále do šedé mozkové kůry jednotlivých laloků, kde je podroben zformování do mluvených nebo psaných slov, či do pozemsky jinak viditelné srozumitelné formy. Vedlejší části záření pronikají současně bezprostředně i do již zmíněných ostatních částí Malého mozku, které zajišťují všechny tělesné a orgánové procesy. Tak kupříkladu Mozeček současně se slovy o přijetí obrazů zajišťuje i vyjádření gesty rukou nebo i celým tělem. Čisté citové záchvěvy ducha trvale vstupují do hmotného těla člověka současně skrze trojici orgánů, z nichž nejdůležitější v mozku je Hypothalamus. Téměř současně s ním je spojen skrze impulsy nervů i Thalamus. V tělesné rovině je to pak ještě nervová část SYMPATIKUS v oblasti hrudníku pod kostí hrudního koše, která ovlivňuje tělesné jednání pohyby. Také právě i cerebellum mozeček je spoluúčinným na této pohybové činnosti těla.

Ještě jednou si zde popišme celý průběh cesty citového vjemu. Popišme si pouť citu z Malého mozku k mozku Velkému, jeho projevy navenek a následný návrat hmotných prožitků zpět k duchu člověka.

Citové záchvěvy rozebíhají se tedy z místa Hypothalamu v Malém mozku skrze impulsy nervových vláken do těchto všech míst: po nervových drahách běží chtění ducha z Hypothalamu k Thalamu, k Hypofýze, Epifýze a také mozečku. Hypofýza společně s Epifýzou, jež je opětně spojená s Hypothalamem, vytváří pak z těchto impulsů silné emoce a vjemy. Thalamus, jakožto krátkovlnný vysílač Malého mozku předává upravené, vědomím umocněné impulsy a vjemy ducha do zmíněné rozumové části mozku – do Mozku Velkého! Zde nalezne pak tento impuls ono odpovídající místo, kde je vytvořena – zformována konkrétní myšlenka. Často pak následně také čin.

Oproti dnešnímu stavu, kdy Velký mozek přijímá myšlenkové vjemy z myšlenkových centrál, z předkvarkové části hmotnosti, měl Velký mozek tyto myšlenkové formy také vždy správně předávat k přepracování, jako zpětné impulsy, zpátky do správy Thalamusu a Hypothalamusu, jež by přeměnily tento vjem na duchovní záchvěvy a záření v cítění, které jedině správně přijímá duch – nitro člověka. To se však, žel, dnes často neděje. Přebujení mozkové části Velkého mozku způsobuje, že u některých lidí je tato cesta dokonce již téměř uzavřena. Velký mozek snaží se svou přebujelostí ve vyzařování nervových vláken strhávat na sebe veškerou aktivitu a tak namísto přeposílání plného vjemu k orgánům Malého mozku ponechává si toto záření zcela při sobě ve snaze sám nalézt nejefektivnější řešení na vzniklou situaci způsobem, velmi podobným práci počítačové databáze. Kalkulování myšlenkami, slovy a činy je tak koncovým řešením práce rozumu, jenž je konečným produktem Velkého mozku. Procítění duchem je pak obsaženo v jednání člověka jen zčásti nebo je nejčastěji zcela úplně odříznuto nevpuštěním impulsů Velkým mozkem do mozku Malého.

Dnes jsou tak u mnoha lidí Velkým mozkem přepuštěny jen nervové záchvěvy, které jsou určeny orgánu limbického systému a hypofýzy, v nichž vznikají potom člověku známé pocity. Pocity jsou produktem vnímání člověka na tělesné rovině. Duchovní úroveň zůstává v tomto směru oddělena stranou. Je také samozřejmé, že nepoužíváním u člověka v průběhu života tyto původně průchodné cesty nervových záchvěvů mezi Velkým a Malým mozkem stále více zakrňují. Po čase se pak takový člověk může stát úplně neschopným čistého citu. Z pohledu díla Stvoření, které poskytlo lidskému duchu pozemské tělo jedině za účelem rozvíjení duchovních vlastností zde na zemi, jeví se pak takoví lidé ve své neschopnosti citu skutečnými mozkovými mrzáky. Tito lidé jsou pak i přes svoji rozumovou bystrost a pohotovost z duchovního hlediska postiženými – neschopnými vnitřního rozletu k vysokým cílům a ideálům, existujícím vysoko nad hmotou.

Velký mozek sám o sobě není schopen rozlišovat takové jemné vjemy, jako je svědomí, nelhaní, nepoškozování bližních a zejména není schopen vůbec projevovat čisté city lásky, přátelství, pomoci. Tyto city, proudící z duchovních záchvěvů ducha zastavují se na bariéře, která vznikla v místě mezi Malým a Velkým mozkem. Cesta citů je generačním vývojem mozku pozemského lidstva dědičně silně zúžena. Již malé děti přináší si tak předpoklad silné myšlenkové práce v rozumu na úkor dostatečné potřebné činnosti mozku Malého, jakožto orgánu udržujícího skrze jemné záchvěvy bezprostřední spojení s duchovním nitrem člověka. Tak každé dítě, které dnes přichází na zemi, je určitým způsobem mozkově postiženo - nahlédneme-li na vývoj dítěte z pohledu zdravého duchovního vývoje. Musí být proto o to silněji všemi rodiči a vychovateli vedeno dnešní dětství se zaměřením na rozvíjení schopnosti cítění. Více, než encyklopedické znalosti školní osnovy, je potřebné u dětí rozvíjet city svědomí spojené s osobní zodpovědností, schopnost opravdového přátelství, schopnost smyslu pro krásu, úzký vztah k přírodě, k přírodním bytostem a zejména plnocenný vztah ke Stvoření a Stvořiteli, jakožto pojmům zcela přirozeným a pochopitelným.

Tyto projevy a city jsou velmi důležitými pro zesílení spojení mezi Malým a Velkým mozkem. Velký mozek je také současně uzpůsoben, jakožto orgán schopný vyvíjení se zejména v dětském věku, zakotvit do jemných spojení s myšlenkovým světem čistá spojení s centrálami lásky, čestnosti , odpovědnosti a dalšími vlastnostmi. Právě tímto způsobem hrubohmotně správné vyformování mozkových závitů bude vždy velkou pomocí pro následující život v dospělosti člověka.

 

Každý z rodičů, který touží opravdově pomoci svým dětem, nechť tedy pamatuje na to, že rozvoj citových vlastností od prvních měsíců do 10-tého roku dítěte je tím nejvíce rozhodujícím pro duševní plnocennost dětí v přípravě na pozemský život. Školní vzdělání musí být, zejména v období 6 - 10 roku dítěte ujednodušeno tak, aby dítě mohlo být prostým a živým způsobem připraveno pro přijímání takových záchvěvů informací, aby tyto mohl pak Velký mozek snadno a bez překážek přivádět k Malému mozku, z něhož pak bude duch dítěte prožívat nejenom znalost věcí, ale zejména plné souznění s těmito znalostmi.

To platí pro všechny předměty. Komenského zvolání Škola hrou tak, v souvislostech s těmito novými znalostmi práce mozku ve vztahu k lidskému duchu, získává ještě zcela nový obraz - obraz zodpovědnosti v učení se dítěte všem znalostem duchovních souvislostí, jež jsou pro skutečný smysl života člověka těmi nejdůležitějšími.

Velk mozek dítěte musí být zatěžovn jen úměrně natolik, aby práce mezi závity čelnho a temenního laloku byla stále plně přenositelnou do míst Thalamu a Hypothalamu. Obrazotvornost a schopnost čistého vnímání krásy v představách a fantaziích posiluje a rozvíjí epifýzu. Pohybový rozvoj dítěte spoluvytváří cerebellum - mozeček, jenž posiluje mimo jiné jemnost a ladnost pohybů v celkové motorice dítěte. Radostné a čisté vnímání přírody dítětem je pak velmi posilující pro nervovou síť sluneční pleteně, jež souvisí opětně s nervovými soustavami SYMPATIKU a PARASYMPATIKU, jež v přirozeném propojení s Hypothalamusem a Thalamusem v Malém mozku rozvíjí v plné rovnováze zdravý tělesný i duševní růst dítěte. Jedině tělesně zdravé a otužilé dítě umožňuje plnocenný projev duchovnímu nitru! Radost, svěžest a pohyb jsou k tomu těmi nejlepšími průvodci.

Avšak také i dospělý člověk, jenž rozhoří v sobě touhu po silnějším prožívání ušlechtilých citů a myšlenek, má v díle Stvoření umožněnu cestu návratu i přes popisované sužující informace o dědičném provinění na deformaci mozku. Mocné chtění po ušlechtilém konání, vroucí touha po správném jednání v životě umožňuje opětné rozvinutí čistého citového života i tomu nejtěžšímu případu člověka, kdy spojení mezi Malým a Velkým mozkem je podvázaným natolik, že téměř nedochází k propojujícím záchvěvům. Vše je podmíněno jedině čistotou a poctivostí vůle v usilování k ušlechtilým hodnotám. Taková vůle nebude však také zůstávat jen u přemýšlivého hloubání, nýbrž vždy dojde až k uskutečnění dobra v činu.
Jedině tato cesta je správnou. Jiná cesta je vyloučená tím, že není dostatečně silná k prostoupení trvajícího zúžení pronikání záchvěvů citu mezi Malým a Velkým mozkem.

Nikdo z lidí na této zemi tak není beznadějně vyloučen z návratu ke vznešenému citovému životu, ledaže on sám ... nechce! Není tedy omluvy pro nemožnost nápravy stavu dnešní nesprávné práce mozku největší části lidí. Jedině silné mechanické poškození je možným k uzavření této možnosti. Avšak to není případ nikoho z 99% lidí. Ani případy, kdy mozek nepracuje plně správně na základě vrozené vady, zranění nebo nemoci není možné považovat za celoživotně nezměnitelné, pokud se nevynaložila všechna síla ve správném léčení!

Základní přehled mozkových částí z pohledu Díla „Ve Světle Pravdy“ :

VELKÝ MOZEK
– čelní lalok - logika rozumu - ukládání vibrací myšlenkového světa
– temenní lalok - smyslové vjemy z povrchu těla
– temenní lalok (zadní) - asociační myšlení
– týlní lalok - zrakové vjemy
– spánkový lalok - centrum sluchu a řeči
– spánkový lalok spodní - uvědomění tvaru a polohy těla


MEZIMOZEK
– Limbický systém - přenos emocí, pocity těla, ovlivňuje vědomé chování člověka

MALÝ MOZEK
– Hrbol mezimozkový (Thalamus) - vývojově nejstarší část mozku - nervové vzruchy centrální nervové soustavy předávání a přebírání všech nervových záchvěvů v mozkové kůře - sebevědomí ducha ve hmotné existenci těla.
– Podhrbolí (Hypothalamus) - centrum vegetativních funkcí - srdce, cévy, činnost trávícího traktu, výchozí oživující funkce, podmiňující existenci tělesného aparátu. Nejsilnější spojení s duchovním jádrem člověka, napojeném na nervovou síť SYMPATIKU a PARASYMPATIKU.
– Podvěsek mozkový - Hypofýza (Hypophysis) - ovlivňuje tělesné pochody. Přední lalok ovlivňuje činnost štítné žlázy a nadledvinek. Zadní lalok ve spolupráci s Hypothalamem ovlivňuje tělesnou teplotu a vodní režim v těle - oživuje krev pro tělesné přejímání vyzařování ducha. Prostřední lalok - ovlivňuje rozmnožovací procesy v těle.
– Most Varolův (Pons Varoli) - přepojovací most pro vjemy a impulsy nervových buněk těla - udržuje spojení s mozečkem.
– Šišinka mozková (Epiphysa) - jemné vnímání nadhmotných záchvěvů ve Stvoření, tzv. orgán šestého smyslu člověka. Silné kotviště, přijímající inspirace a obrazy z úrovní nad hmotou.
Šišinka je nesmírně důležitý orgán Malého mozku, umožňující vyvažovat přemýšlení Velkého mozku - (tzv. napojování se na myšlenkové centrály) - inspirativním přijímáním z vyšších úrovní Stvoření.
– Mozeček (Cerebellum) - regulátor jemnosti (ladnosti) pohybů, spoluutváří pohybový projev v součinnosti s chtěním duchovního nitra. Vrcholným projevem je mimika, tanec, ladnost a harmonie pohybů těla. Rozhodující není cvik pohybů ale trvalá ladná pohyblivost. Současně s prací Velkého mozku vytváří mozeček duplikovaně totožnou práci v přemýšlení, mluvení, jednání. Jedná se však o určitý předobraz, mající za úkol v ovlivnění přivést z jemnějšího světa ducha impulsy pro práci Velkého mozku. V dnešní době je tato součinnost obou mozků v útlumu natolik, že Velký mozek jemné impulsy mozečku neregistruje.