www.vodasvetla.cz	O lidském mozku - převzato z www.ao-institut.cz	3/2007

Symbolika projevů ducha skrze orgány mozku a nervů

Srdce člověka

Jedním z nejznámějších symbolů citovosti či duchovního projevování člověka je symbol srdce. Tam, kde chceme dnes nejlépe pojmenovat přítomnost citů člověka, hovoříme nejčastěji o srdci na pravém místě, o srdečnosti, o velkém srdci a mnohých dalších obrazech, jež popisují v podstatě stále to stejné. Popisují čistou citovost člověka, která tím z něho činí pravou duchovní bytost v pozemském těle.

Dosud se však jen málokdo z lidí zamýšlel nad tím, odkud se vzalo ono spojení srdce a citu. Dnešní věda, jak jsme již zmiňovali v předchozích kapitolách, klasifikovala srdce sice jako životně důležitý orgán, přesto však zároveň jako prostý svalový svazek, jenž tak logicky postrádá jakoukoliv schopnost produkce citů člověka.

Přesto se však stále znovu a znovu denně setkáváme v hovorech lidí s onou dobrosrdečností, se srdeční vřelostí citového člověka. Odkud to vše tedy pochází?

V dřívějších dobách lidé díky svojí větší vnímavosti viděli častěji trvalé záření či záblesky v zachvívání člověka v jeho rozličných rozpoloženích citů, myšlení a jednání. Tím bylo tak zcela prostě viděno, že u všech duchovních lidí, kteří nepostrádali schopnost citovosti ve svém jednání, vycházely viditelné jemné světelné záblesky, právě z místa, nacházejícího se přibližně ve středu hrudníku, tedy v těsné blízkosti srdečního svalu. V těchto místech dnes věda nachází kromě orgánu srdce také i napojení srdeční nervové pleteně na ostatní tělesné nervstvo, jež vede ve výsledku k mozkovému orgánu. Toto nervstvo srdeční pleteně, nacházející se v těsné blízkosti srdečního svalu, nazvali jsme si v našich předcházejících kapitolách Malou sluneční pletení. Ona také ve skutečnosti Sluneční pletení opravdu je, neboť při spojování záchvěvů chtění našeho ducha s nervstvem hmotného těla dochází často k impulsům, které se v jemnějším nahlížení jeví jako světle zářící záblesky, ne nepodobné slunečním paprskům.

To jsou pak právě ony chvíle, kdy cítíme neurčitý tlak v těchto místech, jenž přináší s sebou současně vždy prožití vznešených citů radosti, štěstí, či také smutku a bolesti.

V těchto místech prob Důležité energetické body íhá spojování ducha s tělem skrze impulsy proudění od ducha k tělu a následně v hmotném prožívání zpětně od těla k duchu. To je tedy ono skutečně zázračné místo, které dnešní jasnovidní lidé nahlíží mimo jiné také jako známou srdeční čakru. Tato část Malé Sluneční pleteně je zcela nejdůležitějším přechodovým místem pro plnocenné prožívání ducha zde na zemi.

Malá sluneční pleteň

Není to tedy přímo srdce samo o sobě, jež by bylo sídlem citů člověka, ale je to právě Malá Sluneční pleteň v jeho těsné blízkosti, skrze níž proudí naše duchovní impulsy k nervstvu tělesného aparátu. Tím je také přirozené, že lidová zjednodušení nalezla si zástupnost za toto poznání ve zformování symbolu srdce, jakožto pozemského pulsujícího zdroje všech citů člověka. Ve skutečnosti jedná se však vždy jen o nervstvo v této oblasti, které přivádí vše duchovní k přirozenému projevování citů člověka v tomto světě hmoty. Ten, kdo má tedy lidově řečeno „ledové srdce“, ten má ve skutečnosti právě silně zúžené nervstvo Malé Sluneční pleteně. Tím si znesnadňuje proudění citů ze svého duchovního nitra do denního vědomí. Takový člověk je pak nesmírně ochuzeným o plné prožívání všeho, co mu život přináší.

Jeho oslabená Malá Sluneční pleteň je ve svém zúžení zneschopněna ve zprostředkovávání duchovních citů do denního vědomí. Nezřídka takovíto lidé trpí současně také i mnoha projevy přebujení předního - Velkého mozku. A to právě proto, že tyto dva protipóly spolu úzce souvisí. Impulsy ducha, které jsou omezeny v proudění skrze zeslabenou nervovou pleteň, nemohou pak dodávat dostatečné zachvívání nervstvu, jež je spojeno s citovější částí mozku, s takzvaným Malým mozkem. Veškerá životní síla, která pak proudí tělesným nervstvem, přicházejíc od Solar plexu - tedy Velké Sluneční pleteně, proudí k orgánu mozku více méně jako celkový neutrální pohon, zprostředkovávající sílu také i do Velkého mozku. Tím je však potom u takového člověka jen stále více zeslabováno ono citovější zachvívání nervstva, a následně tím tak trpí u něho všechny části, jež potřebují duchovnější podporu z Malé Sluneční pleteně. Tím nastávají u takového člověka veliké protitlaky v mozku i ve všech ostatních orgánech těla. Mimo jiné bývá tímto stavem záření nervstva Malé Sluneční pleteně postiženo i samotné srdce, jež je pak vystaveno nejrozličnějším onemocněním, tak jak je dnešní věda poznává. Člověk, který je takto postižen, stává se stále méně schopnějším veškerého citového prožívání. Stává se stále rozumovějším tvorem, neschopným chápat vše nadhmotné. Takzvaný racionální náhled na svět je pro něho jediným srozumitelným a pochopitelným. Takový člověk stává se stále více ochromenějším ve svém cítění! Nakonec stane se pak nezřídka některý z těchto přízemních racionalistů doslova troskou skutečného lidství.

Avšak i zde je připravena veliká pomoc každému člověku. Nejsilněji opětně rozechvívá a tím zprůchodňuje proudění v nervstvu Malé Sluneční pleteně prožití čisté vroucí modlitby. Samozřejmě, že nestane se pak člověku ze dne na den, aby se opětně plně duchovně probudil. Opakovaným cítěním, do něhož vkládá všechny své čisté myšlenky, může v sobě však časem rozvinout čistý citový život každý z lidí. Vítězství spočívá jen v jeho chtění! V síle a čistotě jeho chtění! V ničem jiném!

Tak i člověk, jenž stal se rozumově chladně kalkulačním, bez schopnosti silnějšího citového prožití, není úplně vyřazen z možnosti stát se opětně citovějším. Jeho dobrosrdečnost se zcela jistě probudí, budete-li jen opravdu chtít.

Symbol srdce je tak, i přes svoji dosavadní nesprávnost určení místa, přece jenom krásným symbolem člověka citu. ježíš

Tak také i mnohé náboženské obrazy často zpodobňují právě Ježíše se zářícím srdcem. Tyto obrazy, v nichž malíři toužili nejlépe vystihnout Ježíšovu nesmírnou lásku, ve skutečnosti přiznávají mimořádné Božské záření, jež právě u Ježíše proudilo v místě Malé Sluneční pleteně. Toto záření bylo pro celou Zemi mimořádného druhu a jevilo se tak tehdejším vidoucím lidem jako oslepující záře. Tím je však jen potvrzen Božský původ Ježíšův, neboť žádný z lidí ve svém lidsky duchovním původu nedosáhne nikdy tak silného, čistého a vznešeného proudění citů v místě Malé Sluneční pleteně.

Symbol lidského srdce je krásným symbolem opravdového duchovního člověka, jenž usiluje trvale o čistý život na Zemi. Dobrosrdečnost, cituplnost člověka je však vždy jedině znakem správné funkčnosti nervstva v místě Malé Sluneční pleteně v oblasti hrudníku, v blízkosti orgánu srdce.