6. JAK ŽENA ZÍSKÁ SVÉHO NEVĚRNÉHO MANŽELA ZPĚT

Přišla ke mně zdrcená žena s nářkem, že její muž po sedmiletém šťastném manželství stal se jí nevěrným. Celých sedm let žili spolu nejšťastnější manželský život, a najednou se její muž setkal s dívkou židovského původu a sblížil se s ní tak, že se z této známosti vyvinul nejintimnější poměr. Muž zajížděl si často s touto dívkou do Prahy a zde v hotelu žili spolu jako manželé. Nešťastná žena stěžovala si dále, že na ni její muž ani nepromluví, při jídle čte noviny a drží je tak, aby na něj ani neviděla, na její otázky neodpovídá, a tak dřívější šťastné soužití proměnilo se v úplné peklo. Nakonec žádala mne o radu, co má dělati dále.

Prvou mojí otázkou bylo, chce-li si svého muže znovu získati. Když přisvědčila, řekl jsem jí:

Milá paní, ve vašem vyprávění mi něco schází. Mezi tím, kdy váš muž začal s touto dívkou choditi a mezi tím, kdy přestal na vás mluviti a udělal vaše soužití nesnesitelným, musilo se tu něco státi, něco, co bylo zaviněno vámi. Nevěrný muž snaží se zpravidla svoji nevěru před ženou skrýti, a proto chová se ke své ženě mnohem roztomileji a pozorněji než dříve. Proto vidím, že se tu musilo státi něco, co jste mi zamlčela.

Nato žena svěřila mi, že když jednou její muž odejel, napsala mu velmi ostrý a rozhořčený dopis, v němž mu vytýkala, že uvedl celou rodinu do velké hanby a ostudy v celém městě, že zavdal příčinu k řečem, které utrhají na cti jí i jemu, krátce, vyčinila mu důkladně, aby si byl vědom toho, že o všem ví a není s tím spokojena.

Právě tento dopis — řekl jsem dále — je vlastní příčinou dnešních nesnesitelných poměrů, které u vás zavládly. Jakmile váš muž nabyl jistoty, že o všem víte, nemohlo mezi vámi nastati nic jiného, než rozchod, nebo toto pekelné soužití. Vše dá se však ještě napraviti, budete-li rozumná a ochotná odpustiti mu.

Žena pravila, že mu již odpustila, že mu to i řekla, ale on toho však nedbá.

Přirozeně, protože jste mu odpustila jen slovy. Ale ve vašem nitru, ve vašem srdci zůstala však proti němu zášť, kterou jeho duše vyciťuje a proto nemůže vaše odpuštění bráti vážně. Nemusíte mu o svém odpuštění říkati vůbec nic, ale uvažujte o tom takto: Váš muž je ovládnut cizími zlými vlivy, a ona dívka je jenom nástrojem k vyzkoušení vzájemné lásky vás obou. Řekla jste, že sedm let žili jste spolu nejšťastnější manželství, že jste se oba milovali jako dva holoubci. Musila tedy přijíti na vás zkouška, zda vaše láska je opravdová, hlubší, než jen láska tělesná, vybíjející se jen v pohlavní vášni. A tu se ukázalo, že při této zkoušce propadli jste oba. Váš muž při prvém pohledu na hezkou dívku, která mu, jak se říká, učarovala, zapomněl, že má doma milující ženu, zapomněl, jak ji měl dříve rád a stal se jí nevěrným. A vaše láska propadla při této zkoušce stejně, neboť vy, jakmile jste zjistila, že je vám muž nevěrný, zapomněla jste také na svoji, dříve mu tolikrát připomínanou lásku, a ve vašem srdci objevila se proti němu zášť a nenávist. Touto záští a nenávistí, jež ve zlu pramení, házela jste přímo na jeho duši ještě více zla, a tím učinila jste z něho sama to, s čím se nyní shledáváte, a co se projevuje v jeho chování vůči vám. Snažte se proto nejdříve odpustiti jemu i jí upřímně ve svém nitru. Dokážete-li to, pak naplnila jste zákon našeho Spasitele, že máme milovati i své nepřátele a zlé dobrým odpláceti. Tímto naplněním zákona lásky získáte pomoc v nejvyšších sférách duchovních. Pak již nebudete museti pro návrat svého muže dělati vůbec nic, protože on sám, z popudů vyšších přijde k vám a odprosí vás. Pak teprve poznáte sama vyšší, duchovní lásku a budete žíti spokojeně ve šťastném manželství jako dříve.

Za tato slova žena s pláčem mi děkovala a slíbila zachovati se dle mé rady.

Za týden přijela ke mně její matka a stěžovala si, že přes to, že se její dcera chová dle mé rady, žádoucí výsledek se tu neobjevil. Odpověděl jsem jí proto:

Vaše dcera je na velkém omylu, domnívá-li se, že to, co udělala až dosud — stačí. Překonati v sobě tak velkou věc, dojíti od živelné nenávisti k upřímné lásce, to není tak jednoduché, jako svléknouti si blůzičku a vzíti si jinou. To všechno tkví mnohem hlouběji. Věřím, že činí to, co jsem jí radil, ale její duše přes to není dosud zbavena vší trpkosti a zášti vůči manželovi i vůči oné dívce. Musí se proto pokoušeti dále očistiti svou duši úplně a naplniti srdce své opravdovou, čistou láskou. Pak teprve může říci, že nad zlem zvítězila, když její sebeláska bude úplně potlačena. Pak teprve bude také moci čekati na zázrak, že její muž přijde k ní, klekne před ní a bude prositi za odpuštění. Pak ovšem musí ho přijmouti s láskou, bez jediného slova výčitky.

S tímto vzkazem matka nešťastné ženy odjela. Asi za šest neděl dostal jsem dopis, nadepsaný: — Náš dobrodinče, stalo se všechno tak, jak jste předpovídal. Byla to pro mne perná zkouška, ale za tu cenu, že jsem doufala v návrat svého muže, podjala jsem se jí zcela upřímně. Proto také musila býti korunována plným úspěchem. Můj muž klekl přede mnou a prosil za odpuštění. Tvrdil, že ani sám neví, co se to s ním dělo, že byl jako omámen, něčím ovládnut tak důkladně, že zapomněl na svou lásku k ní, a na její velkou lásku k němu. Smířili jsme se a od té chvíle žijeme teprve pravý, láskyplný život, a oba teprve nyní poznáváme, co je to vnitřní, duchovní láska. Za to všechno děkujeme jen Vám, neboť jedině Vy svojí radou založil jste naše obnovené, ale mnohem čistší manželství. —

Je to vždy jen Láska k druhým, nikdy ne sebeláska, která dovede tento zázrak uskutečniti.

V témž týdnu, kdy se na mne obrátila tato žena, obrátily se na mne s podobným trápením ještě dvě nešťastné ženy, a i jim vedlo se podobně jako prvé.

O tom, že láska je nejlepším lékem na všechny podobné strasti života, svědčí také obdobný případ z Brna, kde však nešlo o nevěru.

Dostal jsem dopis od ženy vyššího továrního úředníka, která si stěžovala na svého muže, který se v poslední době tak změnil, že svým nesnesitelným chováním zaviňuje úplný rozvrat rodiny. Všichni se před ním třesou, když se z továrny vrátí domů. Obě její dcery jsou již zasnoubeny hodným, řádným mužům. Jeden je důstojníkem, druhý vyšším úředníkem továrny. Najednou však otec dal se s nimi do hádky, začal jim spílati, vyhodil je z bytu a dcerám zakázal udržovati s nimi dále známost. Tyto příhody vyvolaly jak v duši manželčině, tak v duších obou dcer nenávist, která jen zesilovala zlo, usídlené v otci.

Poradil jsem oné paní, aby ona sama i její dcery změnily své názory i chování k otci a snažily se obklopiti jej na místě dřívějších stížností obětavou, upřímnou láskou. Aby se snažily ve svých duších odpustiti mu všechno, čím jim snad ublížil nebo ukřivdil, neboť i zde stalo se něco, co bylo jen důsledkem jejich vlastních skutků. Proto také musí nyní bráti všechny nepříjemnosti tak, jako že je zavinily ony, nikoliv otec. Jakmile všechny tři dokáží obklopovati jej čistou láskou, fluidy nejčistších duchovních sfér, jeho duch bude očištěn, a on se ihned změní.

Rodina zařídila se dle mých rad a již po několika dnech dostal jsem dopis, v němž bylo mi s vřelými díky potvrzeno, že se stalo, jak jsem předpovídal. Manžel vrátil se jednoho dne z továrny velmi krásně naladěn, prosil ženu i dcery za prominutí, že se tak přenáhlil, a omlouval se, že ani sám neví, proč to všechno bylo. Cosi vnukalo mu nepřekonatelnou nenávist k rodině i k dceřiným ženichům, a proto je musil vyhnati. Když pak vše v klidu si rozvážil, uznal, že chybil. Dovolil dcerám, aby ve svých známostech pokračovaly a sám se oběma mladíkům omluvil. Od té doby jest již v této rodině vše opět v pořádku.

Co nepříjemností bylo by odstraněno, kdyby veliká láska, Ježíšem hlásaná, byla vodítkem všemu našemu konání! Jak docela jiný byl by život, my poznali bychom, že žijeme v pozemském obrazu ráje, ze kterého nás jen sebeláska, sobectví a nezachovávání zákonů Božích naší vlastní vinou vyhání.

Vy všechny nešťastné ženy, které zoufáte nad svým osudem, a neznajíce moci lásky, ztroskotáváte v životě svém, uvažujte dobře o těchto mých slovech! Doufám, že i vám bude pomoženo, že i do vaší duše navrtí se opět mír a klid.